Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

1. kapitola k povídce, která má prozatímní název podle hlavní hrdinky - Ewana

15. února 2011 v 20:20 | Liss |  Ewana
První, spíše rozjezdová, kapitolka


1. Nápad
Ewana odhrnula závěsy na oknech a shlédla dolů. Těsně pod hradem byl široký a hluboký vodní příkop. Za ním temný Les, o kterém se prý povídaly různé historky. Ewana o nich nevěděla téměř nic, netušila, o čem ty historky jsou a nechápala ani, proč se rodiče pokaždé zachmuří, když se zeptá na Les. Za patnáct let, co žije, se už naučila neptat se na věci, které nepotřebuje k životu. O Lese, Andělích, Studně a Sestře se prostě nemluví. Za Lesem se krčí malá vesnička, Ewana neznala její jméno, tušila však, že bude nejspíš čarovné, magické a pro ni nesrozumitelné, a proto se radši neptala. Stejně by se Vesnice jen přidala ne seznam věcí, o kterých se nemluví.
Uvízla pohledem na tomto malém uspořádání domků, které se jevilo jako chaotické, přesto však mělo nějaký skrytý řád, kterému Ewana nerozumí. Přemýšlela, jaké to asi je, žít ve vesnici; sám, odkázaný jen sám na sebe a svou rodinu, bez služebnictva, přebytečných peněz, a v nedostatku. Pokaždé, když tuto myšlenku vyjevila své sestře, Lussile se jí vysmála a vyčetla ubohé mladší sestře, že je blázen a neví nic o světě.
To byly ještě doby, kdy Ewana byla malou holkou a bezmezně věřila své o mnoho starší sestře, která ji však ošklivým způsobem využívala. Ewana a Lussile jsou dvě naprosto odlišné dívky. Lussile je podle společenských měřítek nádherná; vysoká,hubená blondýna, s rovnými bílými zuby, naproti tomu Ewana není rozhodně ošklivá, neodpovídá však společenským nárokům. Snad by se dalo říct, že je o mnoho hezčí než Lusille, je malá a žensky oblá, upnuté šaty s korzety krásně podtrhují její křivky. Má dlouhé, vlnité hnědé vlasy, na kterých si zakládá její matka, Ewana však dlouhé vlasy nesnáší a nejradši by je sežehla nad ohněm. To je však samozřejmě naprosto nepřípustné. Ewana má snědou pleť, která miluje
slunce a výborně se opaluje. Lusille je bledá a po (třeba i krátkém) pobytu na slunci, okamžitě rudne a dělají se jí bolestivé puchýře. Lusille své sestře závidí, ačkoli navenek tvrdí, že nechápe, jak někdo s tak nevyhovujícím vzhledem může být její sestrou.
Jsou odlišné i povahově. Lusille byla líná žačka, nechtěla se učit, nezajímalo ji nic než její krása a místo o dějinách přemýšlela
nad tím, který z princů v okolí bude nejlepším manželem. Spousta učitelů šla radši dělat žebráky, než aby učila tak hloupé a líné děvče, jako je Lusille. Tato dívka taky nikdy nechtěla nic slyšet o jakékoli manuální práci, pokud ji měla vykonávat sama. Jinak si přímo libovala v pohledu na pracující lidi, kterým se na čele perlil pot. Po chvíli ale prohlásí, že je to nechutné nebo že ji to nudí , sedne si na židli a nařídí služce, aby ji učesala. Ewana se ráda učila, byla chytré a bystré dítko, zajímalo ji, co se stalo, jak fungují jednotlivé nástroje, chtěla vědět vše o zvířatech a rostlinách. Trávila dlouhé dny venku se svým učitelem přírodopisu a sledovala zajíce, učila se rozeznávat stopy zvěře a odlišovat jedovaté byliny od nejedovatých. Málokdo věděl, že mladá princezna jezdí v pánském sedle, nosí kalhoty a střílí z luku. Dívka je nejen chytrá, ale také šikovná, takže se brzy naučila střílet lépe než mnoho chlapců. Pramálo ji však zajímaly princeznovské problémy; nehodlala se zajímat o žádné vdávání, ne že by se chlapcům nelíbila, dvořilo se jí nemálo mladých mužů, kterým se líbily její oblé tvary, bystrá mysl či milá povaha, Ewana však zatím nenašla žádného, ke kterému by cítila víc než přátelství.
Dalo by se v podstatě říci, že Lusille je dokonalá princezna - hloupá husička, která se zajímá jen o sebe a o vdavky - a rodiče ji měli
raději než svou mladší dceru. Následkem toho je, že Ewana je vůči svým příbuzným uzavřená, nejradši je s kluky, kteří se potulují po hradě, a chytá zajíce.
Někdo klepe na dveře. Ewana podle frekvence ťukání poznává matku.
"Dále," zvolává nevesele. Zrovna teď chce být sama, potřebuje přemýšlet a rozhodně nepotřebuje poslouchat matčina kázání. Té je ale
Ewanino přání absolutně ukradené a prudce rozráží dveře. Královna Weniss Luisa Anne je přísná hubená žena bez smyslu pro humor, téměř dokonalá kopie Lusille. Dalo by se říct, že starší dcera je jejím klonem, zatímco mladší je tak odlišná, že kdyby ji královna nenosila ve svém lůně, nevěřila by, že Ewana je její dcerou.
"Ewano, zase hledíš z okna?" ptá se matka chladně.
"Smím
z okna shlížet, kdy chci a kam chci!" odsekla Ewana, "Nebo mi zakážeš i to?"
"Ewano Mirrando, nevím, zda jsi to postřehla, ale já jsem tvoje matka a nevím teda, čemu tě ti učitelé učí, ale slušnému chování asi ne. Nejspíš je to pro tebe novinka, ale takhle bys se svou matkou mluvit neměla!" matka se stále drží role, mluví chladně a autoritativně, rty pevně sevřené. Ewana si všímá, že má v jednom oku tik. Zanedlouho se neovládne a začne na dceru hystericky ječet. Takhle ostatně končily všechny jejich hádky - Ewana měla díky bystré mysli a ostrému jazyku vždy
poslední slovo.
Nenávidím tě! Jsi hloupá, zlá a jednotvárná, jako všechno tady!
"Ale samozřejmě matko, neměj strach, začnu se chovat přesně jako má pitomá sestra. Budu ti zobat z ruky, dělat každou pitomost, kterou mi nařídíš a samozřejmě se budu zajímat o ty hloupé "princeznovské povinnosti"!" odpověděla jízlivě. Koutkem oka spatřila Lusille, jak nakukuje do místnosti škvírou mezi dveřmi. Už se nedokázala ovládnout, vztek jí cloumal a zatemňoval jí rozum. Před očima měla jiskřičky a celá se třásla.
"Ale, má drahá sestra, to je mi ale náhodička! Jen pojď dál a taky mi začni nadávat, samozřejmě, ty jsi ta starší, chytřejší a krásnější, ty víš všechno nejlíp! Jen pojď mezi nás a sděl mi své vědomosti - napjatě poslouchám!" sykla mezi zuby.
Lusille si nemůže nechat ujít příležitost k tomu, aby Ewanu potrápila a proto se rychle vrhá do místnosti.
"Ach matko, omlouvám se, že jsem vás vyrušila. Věděla jsem, že jdete tímto směrem a chtěla jsem se vás zeptat, zda už přišla odpověď z Království Rudých růží. Nemohu se dočkat, až budu moci splnit své povinnosti vůči království." Lusille se uklání a vykouzluje na tváři jeden ze svých širokých, neupřímných úsměvů.
"Promiň, Lusille, momentálně nemám čas, potřebuji něco probrat s tvou sestrou. Však vidíš, chová se jako ta nejsprostší děvečka a mluví jako nějaký obyčejný podkoní. Je to s ní hrozné, měla by se naučit chovat se jako dáma a mluvit jako osoba královského původu. Je třeba ji provdat, okamžitě vyšlu posla do Království Věčného ticha, její král má mladého syna, musíme mu napsat dříve, než-li to udělá někdo jiný. Pojď Lusille, necháme zde tvou ubohou sestru, aby přemýšlela o svém životě."
Vznešeně se otáčí, nadzvedává si sukně, Lusille se do ní zavěšuje a společně vykračují z místnosti. Lusille za sebou práská dveřmi.
Ewana klesá na svou postel a po čele se jí koulí velké slzy.
Proč jen musím žít tady? Proč nemůžu být tou sprostou děvečkou, za kterou mě máte? A nebo snad? Snad bych mohla, uteču!
S těmito myšlenkami se vrhá ke staré truhle, kterou schovává mezi skříní a postelí. Dostala ji od svého nejlepšího kamaráda Jespyho, musel ji dát z domu, ale rozhodl se, že ji nevyhodí a věnoval ji své kamarádce. Nadzvedává vyřezávané víko, chvíle se ve věcech přehrabuje a poté vytáhuje neforemnou hnědou látku a jehelníček. Usedá ke stolu a šije, šije a šije. Matka nemá nejmenší tušení o tom, že Ewana umí šít. Po čtyřech hodinách klepe na dveře nesmělá služebná a oznamuje Ewaně, že je čas večeře.
Princezna se na dívku usmívá a s hlavou hrdě vztyčenou vchází do
jídelny. Na ústech jí hraje mírný úsměv, sedá si ke stolu a bere do ruky příbor. Do místnosti právě vstupují sluhové a nesou na podnosech několik pečení. Král čeká, než muži složí jídlo na stůl a poté promlouvá: "Jak jsi již slyšela od své matky, je nejvyšší čas, aby ses vdala. Lusille je již zasnoubena princi Vermonovi z Království Rudých růží a proto si ty vezmeš syna našeho druhého souseda - Království Věčného ticha. Princ Weasy je mladý a krásný a navíc moudrý a jeho království má spoustu bohatství. Doufám, že se nebudeš bránit!"
"Jistěže se nebudu bránit," odpovídá Ewana s úsměvem, "přemýšlela jsem o matčiných slovech a došlo mi, jak jsem byla pošetilá. Matko, omlouvám se, neměla jsem být hrubá. Vezmu si prince Weaseyho a budu bránit zájmy našeho království."
"Tak se mi líbíš! Konečně jsi zmoudřela, má dcero!" říká matka a otírá si kapesníkem oči. Ewana se na všechny zubí a nikdo neví, že ji na vidí naposled.
Po večeři se všichni ukládají ke spánku, avšak Ewana nemůže zamhouřit oka. Když malý kostelík ve vsi odbíjí půlnoc, vydává se k oknu a otevírá ho. Do místnosti proudí čerstvý vzduch a příjemný vánek jí ovívá tváře. Ewana vytahuje z truhly lano, které před lety ukořistila ve stájích, a přivazuje jej ke stožáru na vlajku, který trčí z hradní zdi hned vedle jejího okna. Převléká se do šatů, které si odpoledne ušila. Prohazuje lano oknem a pomalu přehazuje své pružné tělo přes parapet. Drží se lana a děkuje bohu, že tolik trénovala a má sílu v rukou. Spouští se pomalu dolů, až se nohama lehce dotýká trávníku pod okny. Na cestě ke svobodě ji čeká poslední překážka - hradní příkop. Dívka kontroluje, zda je hladina vody v příkopu klidná. Poté se odhodlává k něčemu nevídanému - potápí se do vody a plave na druhou stranu. Pomalu, ale jistě, jedno tempo za druhým. Je již téměř vyčerpaná když se konečně chytá břehu. S námahou se škrábe ven. Na souši nejprve chvíli odpočívá, poté se vydává směrem k Lesu. Okolo druhé hodiny ranní mizí v Lese andělů.
 


Komentáře

1 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 11. března 2011 v 17:14 | Reagovat

je to hezké! Vážně moc. Chtěla jsem se Tě jen zeptat, jak se vyslovuje jméno Lusille??? :D Docela mě to zajímá :-)

2 Liss Liss | Web | 12. března 2011 v 7:43 | Reagovat

neim, asi prostě lusil, ty jména jsou většinou zkomolenina anglických jmen, protože nemám při ruce jinej slovník ;-) takže Lusil. :-D

3 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 12. března 2011 v 9:06 | Reagovat

Ok, děkuju :D :D A mám ještě dotaz, páč se mi ta povídka líbí... :-) Neodhadneš, v jakém roce by se o tak mohlo odehrávat??? Já vím, že to jsou blbí dotazy, ale jenom mě to zajímá :D

4 Liss Liss | Web | 12. března 2011 v 17:52 | Reagovat

sem ráda, že se ti líbí. Vlastně je už dost stará, jen jsem ji až před nedávnem začala psát, nápad je starší.
no abych řekla pravdu, tak ani nevím, někda ze středověku, třeba 15. stol. pouvažuju nad tím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama