Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

1. kapitola

15. února 2011 v 20:51 | Liss |  Zrádce krve (Patrick a Bell)
Zajímalo by mě, co si budete myslet o tomhle mém nápadu, jehož téma je teď tak populární. Pište názory a popřípadě i návrhy na název. Ať se líbí!



1) Bellinda
"Hej, Bell, Patrick po tobě pokukuje!" zašeptala čtverácky moje kámoška Amy. Koutkem oka mezitím zírala na nejhezčího kluka ve škole.
"Nekecej, Amy!" odporovala jsem. Nějaká tajemná síla mě však donutila pohlédnout na něj také. Stál opřený o svou skříňku, bavil se se svými kamarády (no, spíš kumpány, bodygárdy či tak něčím) Justinem a Benem. Z povzdálí je pozorovaly menší (3 - 5 kusů), či větší (6 a více) skupinky holek, které se slinami
v koutcích úst okukovaly Patrickovo úžasné tělo a jeho celkovou dokonalost.
Jeho vlasy mají barvu té nejtemnější černi a na slunci se lesknou stejně kovově jako havraní peří. Jeho oči jsou jako dvě studánky, průzračné, čisté a hluboké. Mají barvu jako ta nejjasnější obloha, naproti
jeho panenkám, které jsou temné a strašidelné jako peklo a písemka z matiky dohromady. Má dokonale rovný nos a velmi úzké rty. Taková ústa jsem v životě neviděla a (popravdě řečeno) se jich dost bojím. Ta krutost, ta neskutečná síla ovládat davy, ten chlad, který se v nich skrývá, mi nahání husí kůži. Ovšem absolutně nejhorší věc je jejich barva, ta rudá červeň, tak nebývají namaskovaní ani upíři ve filmech. No nejhorší… zkrátka když ho vidím, nedokážu koukat na nic jiného, než na ně. Ty rty mě uchvacují - ta dravčí smyslnost, ta svůdnost… ach Patricku! Jinak vypadá jako normální kluk s vypracovaným tělem (ne že by nebyl jako fakt super hezkej, ale přece jen se najdou kluci, kteří jsou stejně sexy), na břiše se mu rýsují parádní svaly, v létě když v tílku odhaluje ruce, tak by kdejaká holka vraždila a z kraťasů mu vystupují úžasná lýtka.
Naproti tomu dvojčata Leewsonova jsou tak neuvěřitelně ošklivá, že to je až divné, proč s nimi Patrick kamarádí. Mají spoustu pih, které pokrývají jejich široké, rozpláclé nosy, malá oříškově hnědá očka a mastné krátké vlasy barvy zvadlé trávy. Jak říkám, na škole je spousta MNOHEM hezčích kluků než jsou oni dva a Patrick si vybere zrovna je. Samozřejmě, po škole kvůli tomu koluje hodně fám a pomluv a některé jsou dost hnusné, například, že Justin a Ben dodávají Patrickovi drogy zadarmo nebo že jsou všichni tři teplí a Patrick je potřebuje dva, aby se uspokojil. Já osobně ničemu z toho nevěřím (navíc si myslím, že kdyby Patrick skutečně BYL teplej, tak se určitě nezahazuje s těmahle příšerama), ale je spousta holek, kterým některé z nich přijdou vtipné a cool a spousta kluků, kteří žárlí na jeho krásu a všude roztrubují hnusárny, nad kterými zůstává člověku rozum stát.
Ale věřte nevěřte, i s takovými zrůdami jako jsou Leewsonovi nějaký holky chodí. Nikdy jsem nepochopila, jak si můžou myslet, že Patricka zaujmou tím, že si začnou s jeho kámošem. Neznám jedinou holku, která kdy s jedním z Leewsonových chodila kvůli němu. Snažily se prostě dostat k Patrickovi, to je všechno.
Momentálně se věci mají tak; Justin bývá skoro pořád (výjimkou je nejspíš jen jeho návštěva záchodu, ale ani tím bych si nebyla úplně jistá) spatřován v přítomnosti Vanessy Anderové, což je jedna z těch bárbín od nás ze třídy, teda, vlastně jejich vůdkyně. A Ben? Ten se asi před týdnem rozešel s nějakou deváťačkou, protože zjistil, že má doma oltář zasvěcenej Patrickovi. Chudera holka, dost ji to vzalo, mám takovej dojem, že si myslela, že se o ni Patrick začal zajímat, ale teď už s ním nebude moct trávit žádný čas. Je pravda, že Patrick sem tam nějakou tu holku sbalí (ne že by mu nějak kladly odpor), ale teď už aspoň tři měsíce s nikým nechodí.
"Ale ano, kouká! Podívej!" šťouchla do mě Amy. Odtrhla jsem pohled od jeho podmanivých úst a přestala snít s otevřenýma očima (ale stejně, jaký to musí být, líbat se s ním, cítit jeho doteky, poslouchat jeho vzdechy, být mu oporou v těžkých časech, smát se s ním, procházet se s ním přes rozkvetlé louky za naším domem, s ním…) a sledovala jsem pohled jeho jiskřivých očí. Byly nádherné, ale i tak bylo těžké nesklouznout pohledem o kousíček níž a nesnít o těch rtech… Jeho pohled byl pronikavý, žhavý, něžný, zaujatý, hladový a - panebože - upřený na mě!
"Vypadá to, že tě chce sníst." popichovala mě Amy dál a potutelně se při tom usmívala, "Ó, jak ti závidím, taková vznešená smrt, posloužit Patrickovi jako večeře… Pro to by Nessie vraždila." Nessie, to je naše soukromá přezdívka pro Vanessu, přijde mi to příznačné, říkat jí jménem té skotské příšery. Ona sama sice dost často poukazuje na podobnost svého jména s Vanessou Hugdens, kterou mám ráda asi stejně jako naši Nessinku.

Patrick na mě hleděl dost okázale a nijak se nesnažil to skrýt. Měla jsem pocit, že mě nevnímá, že na mě hledí už dost dlouho a nesleduje dění kolem. Dalo by se říct, že mnou byl fascinovaný, ale… nejsem tak domýšlivá, abych to řekla, ale stejně… žíznivě na mě koukal, měla jsem pocit, že mu je všechno jedno, všechno kromě MĚ. Byla jsem středem jeho vesmíru, upíral na mě
pohled plný vášně. Začínala se mi motat hlava. Napodobila jsem ho, okatě jsem pozorovala, jak se mu havraní vlasy lesknou ve světle zářivky nad ním. Nevydržela jsem to příliš dlouho, stejně jsem musela sklouznout pohledem k jeho ústům. Zdá se mi to nebo mu po rtech stéká krev? Ne, nezdá. Je to krev… a sliny. I na tu vzdálenost jsem poznala, že se mu rozšířily zornice jako kočce a oči mu zdivočely. Najednou na mě hleděl jako na kus masa. Najednou mi celým tělem projel nějaký impuls, jakoby elektrický výboj, který mě zevnitř spaloval. To je touha, uvědomila jsem si. Obklopil mě takový zvláštní pocit, měla jsem strašnou chuť se na něj vrhnout…
"Ehm, nechci rušit, ale za dvě minuty zvoní a mě se nechce ty tři patra běhat." řekla Amy a přerušila ten kouzelný okamžik. Najednou jsem byla zase na školní chodbě a vedle mě stála moje trhlá kámoška, na kterou jsem před chvílí zapomněla. No vlastně jsem zapomněla na všechny kolem, všechny kolem kromě Patricka. A věděla jsem jistě, že hlas, který slyším v hlavě je Patrickův. "Jak se jmenuješ?" zeptal se. "Bellinda."odpověděla jsem okamžitě. "Hezký jméno" poznamenal. A dál už neříkal nic. Bylo to fakt divný…
"Haló, jdeš?" zavolala na mě Amy z půlky schodiště, "Já chápu, že je krásnej, ale za chvíli začíná hodina." Toto na Amy absolutně nesnáším, ta její úchylka dorazit na všechny hodiny včas. Zajímavé je, že když se máme někde sejít, tak přijde pozdě. Vždycky!
Dohnala jsem ji několika rychlými kroky, jelikož Amy je maličká a má krátké nohy, což se o mě rozhodně říct nedá. Když už jsme stály skoro před třídou, kde měla začínat hodina, plácla se Amy do čela a prohlásila: "Já tu Weanforthovou zabiju!" Otočila se a upalovala po schodech dolů. Nechápala jsem, čím si naše matikářka vysloužila toto Amyino uznání (No, uznání) a dál jsem nepřítomně civěla na schodiště, po němž Amy před chvílí utekla.
Nic jiného kromě jejího povolání mě nenapadlo, Amy totiž matiku nenávidí. No ale uznejte, matikářka, co je to za povolání? Jenže proč ji to naštalo právě teď, když Weanforthová
je naše matikářka od doby, co jsme nastoupily na střední, to mi vrtalo hlavou. Později mi to došlo, Weanforthová je líná chodit do schodů (i když by jí to určitě prospělo) a přesunula hodinu do třídy, která se nachází na stejném patře a stejné budově jako její kabinet. Mimochodem se ta třída nachází na odsud nejvzdálenějším místě ve škole, což mi na náladě nepřidalo, vzhledem k tomu, že za půl minuty začíná hodina a přijít pozdě do matiky je horší než zabít tři sta lidí, dva tisíce psů, k tomu je všechny okrást a ještě vybombardovat veškeré budovy vyšší než dvoupatrové v okruhu 200 kilometrů. Rozhodla jsem se dojít do hodiny volným krokem, protože, jak vím z vlastní zkušenosti, to stejně nestihnu, při nejvyšším tempu cesta tam trvá minimálně minutu a dneska se mi rozhodně běhat nechtělo.
Právě zazvonil zvonek. Sestupuji do prvního patra. Plesk! A je to tady zas! Zas ten omamný pocit, že neexistuje nic důležitějšího než on. Ale jaký on? Zamyslela jsem se a nevěděla jsem, co dělám. Vběhla jsem Patrickovi do náručí.

"Já..eh..promiň. Já už jdu. Já.. nechtěla jsem…" poslední větu jsem nedořekla, ten pocit, co mě přemohl dole u skříněk se vrátil, nyní však mnohem silnější. Byla jsem k Patrickovi připoutaná, pohledem i myslí. Byla jsem úplně unesená a padala jsem, padala a padala…
 


Komentáře

1 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 12. března 2011 v 9:14 | Reagovat

Ty káro!!!! :D Tak to je úplně dokonalé, skvělé, famózní!!!! :D A protože je to tak úžasné, dovolím si něco napsat. Srž se téhle povídky, holka. Je skvělá a byla by škoda ji nerozvádět dál ... Jen tak dál :-)

2 Liss Liss | Web | 12. března 2011 v 17:53 | Reagovat

děkuju moc, moc a ještě jednou moc. pokusím se neztratit nit :-)

3 Tigris Tigris | 17. října 2011 v 12:45 | Reagovat

Tohle je mazec. Nevím proč jsem to začala číst až teď, ale dostalo mě to. Některé hlášky a ty popisy! :-) Geniální. Jdu číst dál, protože přestat číst v tuto chvíli by bylo trestuhodné. :-D

4 Liss Liss | Web | 18. října 2011 v 15:00 | Reagovat

Děkuju :-D

5 Jaja Jaja | Web | 7. února 2012 v 16:21 | Reagovat

Je vážne super :D
Čítala som už kopu príbehov o upíroch a som zvedavá či bude tento niečím iný ;)
Nad jej myšlienkami o matike som sa musela zasmiať :D som zvedavá na pokračovanie a ako sa to bude ďalej vyvíjať.

6 Liss Liss | Web | 7. února 2012 v 19:22 | Reagovat

[5]:Taky doufám, že se ti bude líbit :-)

7 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. února 2012 v 9:21 | Reagovat

moc krásný blog a taky moc zajímavá povídka!!!! Jen tak dál!!! ;-)  8-)  :-D  :-D  :-D
kdyby se ti chtělo, můžeš juknout na můj blog, taky píšu povídku, ale zatím mám jen pár kapitol ;-)
rozhodně nepřestávej psát!!

8 Liss Liss | Web | 22. února 2012 v 18:34 | Reagovat

Děkuju, to rozhodně nepřestanu, neboj. A podívám se. :-)

9 Jannie Jannie | Web | 8. srpna 2012 v 16:12 | Reagovat

No teda, to je úžasné. Řeknu ti, že píšeš skvěle. Ten popis Patricka je úžasný, hned jdu na další kapitolu.

10 Liss Liss | Web | 8. srpna 2012 v 19:59 | Reagovat

no, abych řekla pravdu, ty první kapitoly se mi úplně úžasné nezdají, ale děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama