Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Povinnost a láska - 1. kapitola

15. února 2011 v 20:09 | Liss |  Strážci času
Tak sem dávám první kapitolu své povídky. Doufám, že se bude líbit. Pište názory! =D



Lorian
21. 5. 1785
Sestra zase zuří. Nepodařilo se jí změnit několik důležitých historických událostí a Věštba se zase trochu změnila v můj prospěch. Arkarian zabil toho hlupáka Geofferyho, který byl tak nebezpečný. Mohu být na svého syna pyšný - bůhví, jaké činy ještě vykoná, až bude starší a zkušenější. Možná proto, že je tak nadaný, není nesmrtelný- byl by příliš mocný. Možná je nesmrtelný proto, že jeho matka byla obyčejný člověk. Smrtelná žena, úplně obyčejná.
Dosud nevím, proč jsem si jako matku svého dítěte nevybral ženu se schopností odolávat stárnutí. Ideální by samozřejmě byla nesmrtelná, ale jedinou mně známou nesmrtelnou je Lathenie a obavám se, že od ní bych své dítě dostával hůř, než ze středověké Francie. Navíc bych asi byl mrtvý dřív, než bych se k tomu dostal. Ale proč jsem nevybral nějakou ženu z Tribunálu? Královnu Brystianne s tou její majestátností, energickou lady Devine nebo třeba…lady Arabellu a její jemnost a křehkou krásu? Ach ano, proč ne lady Arabella? Ale Loriane, na tohle sis už odpovídal aspoň tisíckrát! Bylo by to nezodpovědné, zlé a lady Arabella by určitě nechtěla.

Vlastně je hloupé uvažovat tímhle způsobem, vždyť je to jedno. Ale stejně… Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby se Dartemis narodil první, jak taky měl, a Lathenie až třetí. Asi by nebylo nutné uvažovat takhle hloupě a přemýšlet, s kým mít dítě. Nebo by Lathenie chtěla svrhnout i Dartemise? Nebo by konečně pochopila, že neměla být první. Ani já neměl být první. Dartemis je z nás stejně nejchytřejší; tiše čeká, až se se sestrou pozabíjíme navzájem a potom zaujme svoje místo v čele. Bohužel s tím, že jsem byl hloupý a pošetilý se už nedá nic udělat.
Vlastně bych teď měl připravovat přijímací ceremoniál pro tu mladou dívku, Elizabeth, Arkarian říká, že je celkem šikovná. Ale nedokážu se donutit cokoli dělat, nemám na nic náladu. Navzdory mému věku jsem se zatím nenaučil bojovat s tou hloupou náladovostí. Chovám se jako nějaký puberťák.
Mohl bych mít dítě s nesmrtelnou ženou. Mohu přece jedné ženě dát nesmrtelnost. Vím úplně jistě, které ženě bych ji dal. Určitě bychom měli krásné děti s fialovýma očima a modře podbarvenýma rukama…
Jako by mi četla myšlenky (nebo to vážně udělala, možná jsem spustil obrany) klepe na dveře. Chladná a krásná, jako vždy. Proč mě ta žena tak moc přitahuje?
"Neruším?" ptá se ostýchavě. Jaká ironie. Před spoustou lidí mluví jistě a bez zakolísání a před jedním nesmrtelným? Možná bych měl ten problém s city k ní vyřešit, ale teď mě její rozpaky nesmírně těší.
"Samozřejmě že ne," usmívám se. Snažím se vypadat mile, třeba z ní ta nervozita opadne. Ale spíš ne, vždyť i mně se třesou kolena. Další příznak pubertálního chování! Po tváři se jí rozlévá opatrný úsměv. Projasňuje její krásné rysy, dodává jejím očím zvláštní zář. Vstupuje do místnosti a zavírá dveře.
"Co potřebujete, lady Arabello?" ptám se, doufám zdvořile.
Já… ehm… já nevím," vykoktává za sebe. Jak se zdá, moje tělo ani mysl se zatím nesmířily s tím, že nemají projevovat city a emoce. Tahle část mé osobnosti proto začíná o lady Arabelle přemýšlet jinak než o přítelkyni a pomocnici. Přistupuje blíž, prsty jí zdvihá bradu a dívá se jí do očí. Druhý kus mé rozdělené osobnosti se mě snaží uklidnit a vrátit ke stolu. Marně.
"Ale víte," šeptám a beru její obličej do dlaní.
"Vlastně ano, ale obávám se, že tato moje touha je poněkud nevhodná, nemístná a neukojitelná."
Přichází chvíle její nepozornosti a hlavou jí prolétává jediná neskrytá myšlenka. Vidím sám sebe, jak ji líbám…
Její pocity na mě doléhají s neskutečnou silou a prudkostí. Nejspíš si všimla změny výrazu v mém obličeji, možná si uvědomila, že jsem zachytil její myšlenku, protože na mě úzkostlivě a zahanbeně kouká těma svýma krásnýma očima. Asi se mě chudinka pořád bojí. Ruce svěšené podél těla s jí mírně třesou.
Zničehonic ji objímám a tisknu své rty na její. Je to úplně jiné než s tou Francouzkou. Tehdy to byla povinnost, teď je to touha, silná a neukojitelná. Arabella se zcela poddává a zábrany kolem její mysli se rychle hroutí. Zcela se oddává představě, která před chvílí pohltila i mne. Sedím v křesle a na klíně mi sedí malé děvče. Její ruce vysílají do mého těla drobné zášlehy, neumí svou schopnost ovládat. Arabella u stolu učí o maličko většího chlapce psát. Dítě zdvihá zrak a upírá na mě pohled pronikavých fialových očí.
Arabella mě objímá kolem pasu a mými zády projíždí několik drobných impulsů, které vysílají její ruce, při vzrušení nekontrolovatelné. Připadá mi, že jsem dokonale šťastný. Že bych mohl dlouhé věky setrvat v tom jediném polibku a nikdy by mi nezevšedněl. Zdá se mi, že tenhle okamžik nemůže nic pokazit.
Bohužel nebo možná bohudík může. Někdo klepe a já podle struktury pečlivě skrytých myšlenek poznávám Arkariana. Arabella se zděšeně odrhuje, stojí kousek ode mě a hledí do země.
"Pojď dál, Arkariane," vyzývám syna a Arkarian velice rychle vplouvá do místnosti. Tázavě pohlíží na roztřesený výraz lady Arabelly, ale rozhodl se ho nijak nekomentovat a nevyptávat se, za což jsem mu velmi vděčný.
"Loriane, Elizabeth je tady," oznamuje Arkarian a usmívá se. Nevím, jestli je to prostě jen zdvořilost či radost nad tím, že vidí svého učitele nebo úšklebek. Nevím, kolik toho z Arabellina chování poznal, ale doufám, že není tak bystrý, jak si myslím.
"Ano, Elizabeth Stevensová, jistě. Zrovna jsme se lady Arabellou chystali k přípravě na její přijímací ceremoniál. Řekni Elizabeth, ať chvíli počká."
"samozřejmě Loriane. Ale přišel jsem kvůli něčemu jinému. Arnold říká, že Lathenie otvírá bránu." Arkarian si mě pečlivě prohlíží. V těchhle chvílích lituji, že jsem ho naučil si tak pečlivě hlídat myšlenky.
"Kdy se otevře?" ptám se a vlastně ani nevím, jestli se ptám na přítomný čas i blízkou budoucnost nebo historické období. Arkarian si s tím nedělá hlavu.
"Nevíme, ta skleněná koule se pořád točí, takže to asi bude hlubší minulost, ale otvor v časoprostoru ještě není dost velký. Kdyby se něco změnilo, dám ti vědět." Lehce kýve hlavou a otáčí se k odchodu.
"Děkuji Arkariane," Pokojem zavlály synovy modré vlasy a dveře se zabouchly.
Otáčím se zpět k lady Arabelle. Hlavu má skloněnou a červená se natolik, nakolik jí to její bledá pokožka dovoluje
"Omlouvám se, že jsem vás přivedl do rozpaků." Krčím rameny. Nevím, jak se v takovýchhle chvílích chovat.
"To je v pořádku. To já jsem sem přišla a vyrušila vás z práce." Zvedá hlavu a pohlíží mi do očí. Jsou jako dva magnety, přitahují mě k sobě silně a vytrvale. Je krásná, strašně krásná!
"Možná bychom přece jen měli připravit ten ceremoniál." Přerušuje ticho a ničí ten krásný okamžik.
"Pojďte tedy," nabízím jí rámě. Ochotně se chytá a postupujeme směrem k místnosti, kde se konává přijímací ceremoniál. Již z větší dálky poznávám, že je něco
špatně. Instinktivně schovávám Arabellu za zády a tiše se plížím blíž. Dostávám se až k velkým dubovým dveřím a skrývám se v jejich stínu. Nahlížím dovnitř a… ne! To není možné!
 


Komentáře

1 Kett * Kett * | Web | 15. února 2011 v 20:17 | Reagovat

Pěkný blog ♥

2 love-ducklings love-ducklings | 17. února 2011 v 20:43 | Reagovat

[1]: díky moc

3 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 9. března 2011 v 17:34 | Reagovat

Krása! Fakt je to moc hezky napjaté a já už se celá třesu, co se stane dál, takže nebudu otálet a jedu na druhou kapitolu :)

4 Alexis Alexis | 9. dubna 2011 v 20:09 | Reagovat

Moc se mi to líbí, jen snad jedna věc mi nesedí - Lorian Arkarianovu matku miloval :)

5 Liss Liss | Web | 10. dubna 2011 v 7:46 | Reagovat

dobře, ale přece jen... :-D
jinak díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama