Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Povinnost a láska - 2. kapitola

15. února 2011 v 20:11 | Liss |  Strážci času
Druhá kapitolka na světě :-)


Arabella
21. 5. 1785
Stojím za Lorianovými zády a nevím, co uvnitř té místnosti vidí. Asi to nebude nic dobrého, určitě ho to rozrušilo. Stojí celý strnulý, jako by mu někdo do žaludku vrazil tyč.
"Co se děje?" šeptám a pokládám mu dlaň na rameno. Potřásá hlavou a zvedá ruku, abych se ztišila. Beze slova kousek ustupuji, abych se sama podívala. Lorian se mi v tom snaží zabránit. Možná nechce, abych viděla, co se tam děje, možná nechce, aby ten, kdo je uvnitř viděl mne; možná obojí. Asi bych se neměla snažit tak usilovně zjistit, co se v místnosti děje, ale zakázané ovoce je nejsladší. Prudce, možná až příliš silně, chytám Loriana za předloktí a smýkám jím, abych se postavila vedle něj.
To, co vidím, překonává všechny moje obavy a noční můry. Na židli za velkým dubovým stolem, tam, kde zasedá Lorian, sedí vysoká žena s dlouhými vlasy a chladnýma stříbřitýma očima.
Nikdy dřív jsem ji neviděla, ale je tak podobná Lorianovi, že nemůže být pochyb o její totožnosti. Lathenie, bohyně Chaosu. Je svému bratrovi tak strašně podobná, že ho musí zraňovat, že je tak zlá. Sama žádné sourozence nemám, ale musí být strašné vědomí, že vaše sestra vás chce celý život zabít a za srdce vás nenávidí. Strašné!
Ale v těch Lorianových rysech je tolik nenávisti a prohnanosti, že se Lathenie zdá jako jiná nesmrtelná. Stejné, jemně oblé oči jsou plné chladu, povýšenosti a pohrdání. Obličej má jemnějších a ženštějších kontur s výraznou linkou spodní čelisti. Lorian se většinou mírně usmívá, ona se krutě pošklebuje. I držení těla je hrdější a nadřazenější než u jejího bratra. Vlastně je více vládkyní či panovnicí než Lorian. Je hrdá, krutá a neústupná.
Lorian na celý výjev zděšeně hledí. Mezi obočím má hlubokou vrásku, oči má mírně přivřené, rty jsou pevně sevřené. Je hezký a vypadá silně a mile, jako vždy. Taky bych chtěla být tak klidná.
Před Lathenií klečí na zemi nějaký muž, který je mi tak strašlivě povědomý, že ho nepoznávám. Nevidím mu do obličeje a to ho asi ušetřilo mého - nepříliš velkého - a Lorianova spravedlivého hněvu. Je jisté, že je to Strážce, když ví, kde se schází Tribunál. Mezi Strážci je zrádce! Toto zjištění mě neuvěřitelně zdrtilo a zarmoutilo. Někdo prozradil Lathenii, kde se schází Tribunál a ještě navíc ji sem dovedl.
Zmítám se dvěma protichůdnými pocity. Na jednu stranu chci odvrátit hlavu a běžet pryč, a přitom chci zůstat a zjistit, kdo je ta… kreatura, která dokázala zradit Loriana!
Zdá se, že moje dilema hodlá vyřešit sama Lathenie; že se dočkám odpovědí a budu moci utéct. Její rysy se mírně uvolňují a po tváři se jí rozlévá úsměv. Na krátkou chvíli se do mne zakusuje červík závisti; Lathenie je tak krásná, když se usmívá!
Což je vlastně zcela pochopitelné, když je Lorianova sestra.
Bohyně pokládá ruce na ramena postavy pod sebou a její rty se mírně pohybují; nejspíš šeptá. Muž vstává zároveň s Lathenií a váhavě k ní přistupuje, jako by si nebyl jistý, co si může dovolit v její přítomnosti. Nesmrtelná opět něco špitá, tentokrát jistě láskyplně nebo aspoň mile. Všímám si, že muž uvolňuje postoj - svěšuje ramena, povoluje napjaté svaly zad a paží. Lathenie mu nejspíš řekla, že se jí nemusí bát, jak ironické!

Bohyně zaklání hlavu a z jejího hrdla vzlíná řada krásných zvonivých tónů. Smích, došlo mi. Je krásný a omamný, jako Lathenie sama. Dlouhé vlasy se jí vlní, tělo se třese pod náporem další salvy smíchu. Trvá neuvěřitelně dlouho, než místnost zase ztichne.
Vytrhávám se ze snění a uvědomuju si, kým jsem se dnes už podruhé nechala okouzlit.
Když opět zaostřím pohled na tu poněkud nepatřičnou scénu, má Lathenie ruce obemknuté kolem jeho beder a rty přilepené k jeho obličeji. Začíná to být nepříjemné a trapné, ale stačí jediný rychlý pohled na Loriana, jenž vzteky zatíná pěsti, a vím, že musím vytrvat. Ale stejně se trochu třesu z pomyšlení na ten polibek v jeho pracovně.
Rozhodně se nepodobal té erotické scéně, kterou sleduji. Nevinné políbení se zvrhává ve vášnivou scénu se spoustou svlečeného oblečení.
Zase mě napadá myšlenka na rychlý útěk, ale pořád nemůžu.
Lathenie sundává zrádci z hlavy široký mušketýrský klobouk. Zpod této pokrývky vypadává záplava dlouhých černých vlasů, které muži sahají až k pasu. Moment - kdo má takové vlasy, řekla bych, že moc lidí ne. Ale to přece není možné! Určitě se mýlím!
Konečně se to dozvím, zrádce zvedá vyšší Lathenii v náručí a - podrobnosti vynechám - chystá se ji položit na Lorianův stůl; chtějí nejspíš zneuctít i jej.
Lathenie měkce dopadá na světlé dřevo a mě stačí ta krátká chvíle, kdy našeho "přítele" nezastiňuje, abych poznala, že jsem se nemýlila. Ty černé vlasy, nyní trochu rozcuchané, opravdu rámují krásný obličej jednoho člena Tribunálu. Muže s úžasným charisma. Muže, který je krásný, přitažlivý, milý, chápavý, bystrý a rozumný - prostě ztělesněná dokonalost. Nejvhodnější kandidát na oddaného Strážce a věrného partnera.
Právě tento oddaný Strážce a věrný partner zrovna svléká vládkyni organizace, jíž má být zapřisáhlý nepřítel, zatímco na něj doma čeká manželka.
Ach ano, ironie osudu. Ale pořád nechápu, jak to mohl udělat. Kdybyste se mne zeptali, kdo z Tribunálu je dle mého názoru zrádce, určitě bych neřekla lord Raphael Samuel z domu Samarytane! To určitě ne, to není možné!
To je na mě trochu moc, odvracím hlavu a pomalu a tiše se skrývám za Loriana. Sedám si na zem, záda opřená o zeď a pokládám obličej do dlaní. Lorian si nejspíš všiml, že pláču, možná vzlykám příliš nahlas, nebo to prostě taky nemůže vydržet, protože ke mně poklekl a bere můj obličej do dlaní. Zdvihám hlavu a pohlížím do jeho hlubokých fialových očí, ve kterých stojí slzy.
"Pojďte pryč," šeptá a zvedá se na nohy. Natahuje paži a já vkládám dlaň do jeho. Vytahuje mě vzhůru a objímá kolem pasu. Pokládám si hlavu na jeho rameno a přestávám vnímat, co se kolem mne děje. Cítím akorát strašnou prázdnotu a smutek. Ze všech lidí je zrádce právě Raphael Samuel! To je hrozné! Poslední myšlenka, která mi líně proplouvá hlavou, mě upozorňuje na lady Victorii a nutí mě přemýšlet, co s tou ubohou ženou bude.



 


Komentáře

1 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 9. března 2011 v 17:40 | Reagovat

Super! Je neobvyklé číst z pohledu nesmrtelného, nebo člena Tribunálu. :-) Moc se mi to líbí. A určitě pokračuj!!! :-)

2 Liss Liss | Web | 9. března 2011 v 19:07 | Reagovat

díky moc, vážím si toho. Nemám te´d moc čas kvůli úkolu do Ivt, alë budu se snažit přidávat kapitoly co nejrychleji. :-)

3 Alexis Alexis | 9. dubna 2011 v 20:13 | Reagovat

Ne :D:D poprvé, co jsem si musela představovat sex nesmrtelné :D Krása :D

4 Liss Liss | Web | 10. dubna 2011 v 7:47 | Reagovat

Ou, díky. Doufám, že se ti něco nestalo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama