Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Prolog k povídce, která má prozatímní název podle hlavní hrdinky - Ewana

15. února 2011 v 20:18 | Liss |  Ewana
Tohle je můj vlastní nápad, zatím jen experimentuju, zajímalo by mne, co na to řeknete, takžééé - PIŠTE!



Prolog
"Pane, neměl byste to dělat. Nechte tu dívku na pokoji, nic se jí neděje. Kdyby se měl každý tak starat o svého cildera, tak by se ti lidi strašně přemnožili."

Na hvězdné louce se na chvíli rozhostilo ticho. Starší z dvojice mužů se držel za hlavu, ve které mu pulsovala hrozná bolest, která však nebyla tak úplně jeho. Jeho mladší přítel klečel vedle něj a snažil se přijít na důvod, proč jeho přítel tolik cítí, že nějaká hloupá lidská holka spadla na šutru a zvrtla si kotník.
"Nemohu… nejde to, nedokážu na ni… přestat myslet. Snažím se, jak můžu, ale… prostě je… silnější, než já." Odpověděl starší a mnul si spánky. Mladší na něj nechápavě zíral, měl o svého přítele strach. Pátral v mysli, zda se někdy něco takového nestalo. Seděli mlčky, jeden oddán nesnesitelné bolesti, druhý pohroužen do myšlenek a vědomostí. Mladší po chvíli vyjekl hrůzou.
"Co se děje?"zeptal se ten druhý, téměř neschopen normálního uvažování.
"To, co se s vámi děje, není dobré. Můj Mistr mi nedávno vyprávěl o jedné geelin, která se zamilovala do svého cildera. Začalo to přesně tak jako teď s vámi, cítila větší bolest, než ten kluk, stačilo, aby se řízl a ona mohla umřít bolestí, dokud se nedostala k němu a nepomohla mu. Bylo to čím dál horší. Nemáme lidem říkat, co jsme zač. A ona mu hned vyklopila, že je geelin. Omotal si ji kolem prstu, tvrdil jí, že ji miluje a ona mu věřila, milovala ho tak moc, že by za něj položila život. On ji ale krutě využil, vysával z ní sílu; nikdo z nás nepřišel na to, jak se mu to povedlo; a ona mu dál slepě věřila. Teprve, když umírala, zjistila, jak strašně se pletla," zmlkl, povzdychl si a koukl na svého přítele, který měl ve tváři výraz šílence, člověka s nádorem na mozku, který bolí tak moc, že se z toho zblázníte.
"My nemůžeme zemřít," řekl dutým, bezvýrazným hlasem.
"To jsem si taky myslel, dokud jsem ji neviděl na vlastní oči. Stal se z ní strom, umřela, ale Bůh nechtěl, aby zmizela úplně. Má svůj obličej, lidé ho nevidí, ale my ano. Pořád pláče."
"A co s tím mám společného já?"
"Jestli tu holku nenecháte na pokoji, dopadnete stejně. Lidé jsou zlí a proradní. Ona si poradí, nechte toho."
"Nechápeš to, ona," poklepal si na čelo, "je jiná. Musím jí pomoci." Vstal a dlouhými kroky odešel o kus dál. Zamumlal pár slov a zmizel.
Jeho přítel jen bezradně hleděl do míst, kde ho viděl naposled.
 


Komentáře

1 Dora Dora | 31. ledna 2013 v 20:32 | Reagovat

To je moc hezký :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama