Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

4.kapitola povídky, která má prozatímní název Ewana

23. března 2011 v 18:35 | Liss |  Ewana
Nebudete tomu věřit, ale mám další kapitolu...


4. Seznámení
"Anděl?" ptá se, když se jí vrátí řeč. Úplně zapomíná na ruce klouzající po Dwightově košili a bezmyšlenkovitě si hraje s knoflíčky na ní. Nevadí mu to, vlastně je rád, že se dotýká ona jeho a ne on jí; takhle může tvrdit, že on po ní nevyjel a nechtěl…
"Ano, myslím, že těmto bájným tvorům se podobáme nejvíc. Vlastně je to tak, že každý geele má svého cildera, tedy člověka, kterého má chránit. Samozřejmě ne každý geele se o něj stará. Existují tací, kteří se dali na Scestí. Nepomáhají svým cilderům, vlastně jim spíš ubližují. Co si myslíš, že má za vinu morové epidemie? Je to jen jejich práce. Morové rány jsou následek jejich hromadného útoku."
"Jak se jim říká?" kleká si na zem těsně před něj. Oba cítí napětí, které mezi nimi panuje; oba se třesou, když se dotýkají toho druhého. Snaží se to ignorovat, ale velká část jejich vědomí přemítá nad jejím hrudníkem opřeným o jeho nohy, nad knoflíkem, který se jí povedlo nevědomky rozepnout.
"Mortálové," zašeptal, "mnoho lidí si myslí, že jsou jen hodní andělé, co posedávají na mráčcích a debatují o tom, kde zase provedou nějaký zázrak. Ale strašně se pletou. My geelové proti nim vedeme odvěkou válku. Chráníme lidi, aby je mortálové úplně nevyhubili. Jim je úplně jedno, co se děje tady dole na Zemi. Zajímá je pouze, jak ovládnout Nebeprostor. Ti, co o mortálech ví, mlčí. Nikdo neřekne lidem pravdu. Myslím, že víš proč," sklápí zrak, takže Ewaně hledí přímo do výstřihu. Stydí se, rudne, ale pohled neodvrací. Pokládá jí ruku na tvář.
"Aby je neupálili," odpovídá dívka po chvíli ticha.
"Přesně tak. Tvůj otec je jeden z nich. Bojí se říct lidem pravdu. Zvlášť teď, když celé království sužuje mor. Myslí si, že by jim to ublížilo, kdyby ztratili poslední věc, ve kterou věří. Ale oni radši svrhnou krále, než aby se vzdali víry."
"Ano, ale… jak jsi vlastně věděl, že potřebuju pomoc?" ptá se Ewana.
"Jsem s tebou velmi úzce propojen. Jsem něco jako tvá spřízněná duše. Když se ti něco stane, cítím to. Strašně mě to bolí. Je to utrpení, daleko horší než kdyby se to stalo mně. Část mého mozku bude vždycky myslet za tebe. Vždycky budu cítit tvou přítomnost. Doteď jsem tě nikdy nemusel zachraňovat, žila jsi pokojně na hradě a i když se ti něco stalo, bylo to většinou jen téměř bezvýznamné zranění. Nevěděl jsem, kdo jsi, dokud jsi nebyla v nebezpečí a nedostala strach. Tvoje vědomí úplně ovládlo mou mysl. Úplně jsem zapomněl, kdo jsem. Chvíli jsem byl prostě jen tebou. Vnímal jsem tvoje myšlenky, tvou bolest, tvůj strach. V té chvíli jsem se o tobě dozvěděl všechno, když jsi ovládla mou mysl. Od té doby ti dokážu číst myšlenky, když chci. Geelové se už rodí s tím, koho budou chránit. Někteří čekají na svého cildera i tisíc let. Co je ale neobvyklé, je ta bolest, kterou s tebou sdílím. Geelové nemají city, cildery chrání prostě proto, že musí. Mortálové jsou na emoce bohatší. Nevím, kde k ní přišli, ale jednu mají, nenávist. Je nepohání nějaká občanská povinnost nebo tak něco. Jejich paní je nenávist. Uctívají ji jako bohyni." Smutně zvedá zrak a pohlíží jí do očí.
"To je strašné," šeptá Ewana.
"Je to horší než strašné. Mortálové jsou čím dál silnější; je jen málo geelů a geelin, kteří by se jim postavili. Já bych to ještě včera taky neudělal." na chvíli se zamyslel a podíval se do dáli. "Ale teď nechápu, jak jsem mohl být tak hloupý. Můj život byl jednotvárný, jednoduchý a obyčejný. Nejsem nijak zvlášť starý, je mi jen něco přes dvě stě let, ale celou tu dobu jsem nedělal vůbec nic. Jen jsem se poflakoval, posedával a zajímala mě jedině má krása," hořce se usmál, "když ses narodila, jsem ucítil podivnou věc. Strašnou bolest, jako by mi měla prasknout hlava. Ve skutečnosti jsem nebyl daleko od pravdy, moje mysl se rozdělila, aby mohla vnímat i tebe. To jsem ale nevěděl. Myslel jsem, že umírám. Potom mi jeden můj přítel vysvětlil tu věc s Řádem, který přiděluje geelům cildery. Nesnášel jsem to, nesnášel jsem tebe, nesnášel jsem tu bolest, nesnášel jsem ten pitomý Řád, který mi tě udělil na starost. Uzavřel jsem se sám do sebe a chvíli zapomněl i na svou krásu. Bylo mi strašně, bolelo to, příšerně to bolelo. Potom jsem si zvykl a vrátil se zpět mezi ostatní. Stále jsem odmítal se o kohokoli starat, ale naštěstí to nebylo nutné. Rozhodně jsem nechtěl bojovat proti mortálům, lidé mě nezajímali. Myslel jsem si, že jsou strašně oškliví, a že rozhodně nestojí za pozornost. Až dnes jsem to pochopil. Strašně mě bolela hlava, záda, kotník. Musel jsem ti pomoci. Když jsem tě uviděl, vyvrátila jsi všechny moje představy o lidech. Jsi krásná, moc krásná a stojí za tebe bojovat."
Sklání se nad ní a jeho vlasy spadají na její odhalená ramena. Ewaniny zelené oči hypnotizují jeho obličej.
"Až teď chápu, jak je skvělé někoho mít. Ale i tak bys mě neměla přitahovat. Geelové přece nemají city! Omlouvám se za… však ty víš" rudne a jednou rukou drtí kus kamene. Ewana klečí naproti němu a hledí mu do očí. Chvíli se ani jeden nehýbe, hledí na sebe mlčky, pohrouženi do vlastních myšlenek. Ewana promýšlí vyprávění, které právě vyslechla. Dostává se ke Dwightově poslední větě a bere jeho obličej do svých dlaní.
"Nemusíš se omlouvat. Věř mi, když se mi něco nelíbí, tak to řeknu." Myslí si, že ho tím uklidní, ale Dwight se rozčiluje. Jeho obličej vyklouzává z jejích dlaní.
"Ewano, jsi strašně pošetilá! Víš ty vůbec, co jsi řekla?" rozohňuje se. Ewana jen krčí rameny a povytahuje obočí.
"Asi ne," odpovídá.
"Zrovna jsi nepřímo naznačila, že se ti líbí, že máš pod sukní ruce úplně neznámého chlapa, kterej tvrdí, že je anděl. Kdybych byl portál, máš už prokousnuté hrdlo. Kdyby mě vyslal tvůj otec, odejdeš se mnou až do jeho ložnice. Měla by ses vrátit domů. Nechápeš skutečný svět. Nepřežiješ v něm. Ewano, ještě včera jsem byl hloupý a zahleděný do sebe, ale zmoudřel jsem. Jsem mnohem starší než ty a lépe chápu. A znám mortály. Jakkoli jsem byl hloupý, mortálové mě vždycky fascinovali. Vím toho o nich spoustu, nikdy jsem proti nim nechtěl bojovat, ale mohl bych vydat knihu o nich. Ewano, nejsi obyčejná dívka. Budou tě chtít stáhnout na svou stranu. Nezabijí tě, na to jsi pro ně moc důležitá. Udělají z tebe svou čarodějku, budeš nepřekonatelná. Síla mortálů spojená s tvou dívčí nevinností, neodvažuji se ani domyslet, co by se mohlo stát," potřásá hlavou, snaží se odehnat zlou myšlenku, "tomuhle nebezpečí tě nemůžu vystavovat. Vrátíš se domů." Říká prudce, o dost tvrději než chtěl. Ewana se leká, ale rychle se vzpamatovává.
"Já se o sebe dokážu postarat, ty dědku!" vybuchuje vztekem a odtahuje se. Vstává. Zvedá ruku a napřahuje se k úderu. Dwight zachycuje její ruku dřív, než se stihne dotknout jeho tváře. Drží ji pevně, ale něžně. Zmítá se v jeho sevření jako ryba na suchu.
"Nedokážeš mě přemoci Ewano. Jsi mladá a nezkušená, i když silná." Poučuje ji. Náhle ho popadá nějaký silný pocit, kterému nedokáže vzdorovat. Stahuje její ruku dolů, druhou paží ji jemně objímá kolem pasu. Tiskne si ji na prsa a zcela nečekaně lepí rty na její překvapená ústa. Dívka rychle přistupuje na jeho hru. Dwight rychle pouští její zápěstí a pokládá jí dlaň na bedra. Ewana si spojuje ruce na jeho týle a tiskne se k němu blíž. Dwight sebou náhle trhá a pouští ji.
"Už zase! Dwighte, jsi slaboch!" nadává sám sobě.
"Na co myslím?" ptá se Ewana náhle.
"Cože?"
"Na co myslím? Říkals, že to poznáš."
"To jo, ale…"
"Řekni to."
"Ehm… Myslíš si, že tě přitahuju. Chceš ze mě ztrhat oblečení a vidět, co se skrývá pod ním. Zajímá tě, jestli mám křídla. A taky… bys ráda věděla, co k tobě cítím."
Nutí se neuhnout před jejím zvídavým pohledem. Dívka se usmívá. Ráda má nad lidmi navrch.
"Tak co mi odpovíš?"
"No když si to přeješ," odevzdává se. Rozepíná knoflíčky na košili.
"Já sama," usmívá se a odstrkuje jeho roztřesené prsty. Sundává mu košili a odhaluje bledý hrudník s vypracovanými svaly.
"Mnohem lepší," usmívá se Ewana.
Dwight odstupuje. Zavírá oči, zatíná pěsti a soustředí se. Mezi lopatkami mu rostou velká bílá křídla. Oční víčka se mu stříbřitě třpytí, hruď se blyští složitými stříbrnými znaky.
Otvírá oči a Ewana tiše vykřikuje. Panenky Dwightových očí, u normálních lidí černé, se stříbrně lesknou. Usmívá se a natahuje k překvapené dívce ruku. Ewana si jej ještě chvíli udiveně prohlíží; všímá si, že ten nový Dwight celý září, jeho bílé kalhoty jsou ve srovnání s ním jaksi zašedlé a nevýrazné. Je uchvácená a nemůže se hnout.
Po chvíli se udiveně chopí jeho napřažené dlaně. Pociťuje slabé chvění v místě, kde se jejich dlaně dotýkají. Dwight si ji přitahuje k sobě, objímá ji oběmi pažemi a lehce vzlétá. Stoupá rychle vzhůru a když se Ewana po chvíli ohlédne pod sebe, zděšeně zjišťuje, jak strašně vysoko nad zemí jsou.
Vidí pod sebou známé i neznámé okolí hradu - uprostřed dvě vysoké věže hradu Nosseled, hluboké lesy okolo i malou vesničku. Okouzleně hledí na krásy pod sebou a nevěnuje téměř žádnou pozornost tomu, jak se tam objevila.
Náhle jí to však dochází. A dostává strach - co když muž, který ji svírá v náručí, skutečně není tím, kým se zdá? Co když si ji teď někam odnese a tam jí nakrmí své děti? Nebo ji odvleče zpátky na hrad, kde na ni čekají naštvaní rodiče a ona s tím nic neudělá? Dwight se usmívá a špitá jí do ucha: "Konečně jsi dostala rozum, Vave"
"Jak znáš to jméno?" jeká Ewana.
"Hm, řekněme, že jsi moje spřízněná duše, ale to už jsem asi říkal. No vlastně jsem si to přečetl ve tvých myšlenkách. Řekla ti ho prababička, zjevila se ti ve snu. Je to čarodějné jméno, dědí se ve vaší rodině od prababičky na pravnučku. Kdo ho dostane, bude mít kouzelnou moc nějakého druhu. Tys tu svou ale ještě nenašla," Dwight se rošťácky usmívá a mrká na dívku ve svém náručí, "jsme propojení, nezapomínej na to."
Ewana chvíli přemýšlí a tak si ani nevšímá, že Dwight zpomaluje pohyb mohutných křídel. Udivení střídá vztek. Ewana prudce trhá hlavou a vráží lokty do Dwightova břicha. Anděl polekaně kouká na její zaťaté pěsti a strnulé čelisti.
"Proč ty o mně víš úplně všechno a já o tobě nic?" syčí skrz pevně semknuté zuby. Dwight je zaskočen náhlou změnou její nálady.
"Co se děje?"
"Děje se to, že ty máš dokonalý přehled o mém životě a já o tobě nevím vůbec nic. Nebo něco málo, spíš nic!"
V tu chvíli se jejich nohy dotýkají země. Ewana došlapuje na celá chodidla, získává rovnováhu a vytrhuje se z Dwightovy náruče. Napřahuje ruku, vzduchem se ozývá prudký svist a na Dwightově tváři se objevuje červená skvrna velikosti a tvaru Ewaniny dlaně.
"Vave, co blázníš?" překvapením mu přeskakuje hlas.
Ewana sebou trhá a zastavuje pohyb druhé ruky. Svěšuje paži a sklápí oči.
"Promiň," pokládá dlaně na jeho prsa a přistupuje blíž. Noří pohled svých kulatých zelených očí do jeho stříbrno - modrých. Omlouvám se! Dwight zachytává její zatoulané myšlenky.
"Tvoje mysl je nepozorná. Nedokáže zachytit jiné myšlenky než tvoje vlastní. Nedokáže se otevřít."
"Aha, takže ji mám otevřít. Tak já si někde najdu klíček od vlastní hlavy, strčím ho do nějaké dírky, do které padne, otočím, odklopím vrch hlavy a ty mi tam pošleš myšlenky. Zní to fakt dobře, akorát vůbec nevím, jak to udělat."
"No, tak nějak," usmívá se Dwight, "sedni si."
Ewana se usazuje na jeden velký balvan porostlý mechem. Dwight si přisedá přímo k ní. Sukni na stehně má dívka roztrženou, takže jejich těla od sebe drží jen tenoučká vrstva Dwightových kalhot.
"Nejdřív se musíš uvolnit. Zavři oči a mysli na tu část své mysli, kterou chceš otevřít. Musíš se hodně soustředit, ale slibuju, že když to budeš zkoušet častěji, půjde to lépe." Odmlčel se a pohlédl na svou svěřenkyni. Ewana sedí poněkud křečovitě, nohy má složené pod sebou v nepřirozeném úhlu, mezi očima se jí rýsuje drobná vráska.
Dwight ví, na co myslí, protože se její mysl otevřela ještě víc, ale radši si to nechává pro sebe. Asi by jí zrovna nepomohlo, kdyby jí řekl, že na něj myslí špatně. Usilovně, celou duší, ale špatně. Kdepak, musí počkat, než dívka sama zjistí, že to nejde. Kromě toho Dwighta stále pálila ta část tváře, kam ho Ewana udeřila.
Po chvíli Ewana opravu rezignovaně otvírá oči.
"Nejde to," říká ostřeji, než měla v úmyslu.
"Musíš myslet na mou mysl, ne na mé skvělé tělo," ušklíbl se Dwight.
"Aha, ty vlastně celou dobu víš, že to dělám špatně, ale neobtěžoval ses mi to říct. Mnohokrát děkuju, že sis se mnou dal takovou práci!" odsekla a vztekle se otočila.
Nedalo jí to, takže za chvíli opět zavřela oči v hlubokém zamyšlení. Chvíli se nic nedělo, Ewana viděla jen vlastní rozbouřené pocity. Za malý okamžik začaly do jejího podvědomí pronikat cizí myšlenky. Nejprve zvolna, větu za větou, vjem za vjemem až se ponořila hluboko do Dwightova podvědomí.
"Výborně, Vave," chválí ji Dwight, jelikož ucítil její hřejivou přítomnost v hlavě. Nevěděl proč, ale byl na to děvče neuvěřitelně pyšný. Ani přitom nepohnul rty.
"Ty se mnou mluvíš v myšlenkách?" přemýšlí Ewana.
"Pravděpodobně ano. Zdá se to celkem praktické, nemyslíš? Ne že bych věděl o někom, kdo se domlouval v myšlenkách. A už vůbec ne člověka. Netušil jsem, že to jde. Je to trochu zvláštní a děsivé. Ale užitečné."
"Ano," přitakává Ewana nepřítomně. Spěchá dál a hlouběji do Dwightovy mysli. Kdesi v jejích zákoutích vidí nějaké světlo. Emoce, silnější než ostatní, na Ewanu poblikává a nutí ji bojovat a cpát se kupředu. Spěchá k ní a nevšímavě odhání ostatní myšlenky. Dwight jí nepomáhá ani nebrání. Jen sedí a vychutnává si to spojení. Spojení dvou duší.
Konečně je u ní! Prohlíží si onu silnou emoci. Světélko se na ni směje a rozverně poblikává. Myšlenková Ewana se ho opatrně dotýká a snaží se zjistit jeho povahu. Emoce spokojeně vrní a tiskne se k Ewanině ruce. Jako poslušný pejsek, napadá Ewanu. Světélkující pocit ji objímá a sděluje jí své jméno.
"Jsem láska, Ewano. Láska," Ewana vyjeveně hledí na svou tvář v jeho odrazu. Ne není to odraz, tahle Ewana se mihotá a je jakási krásnější a starší. Ne kdepak, tohle je Ewana, jak ji vidí Dwight. Dívka se uchichtla.
"Jsem ještě mladá a křehká," To jsou poslední slova, která od Lásky Ewana slyší. Emoce ji pouští a dívku překvapuje, že ačkoli je Láska mladá a křehká má neuvěřitelnou sílu. Ewana nedokáže dál bloudit po Dwightově mysli.
Budí se z transu ležíc na zemi. Když se potloukala Dwightovou myslí, dost sebou škubala a andělu se dařilo jen ji držet z dosahu kamenů, aby se neuhodila do hlavy. Sám totiž seděl v tureckém sedu a snažil se vrátit svou mysl do původního stavu.
Ewana se posadila a pohlédla na něj. Velká bělostná křídla má složená na zádech, stříbřité oči jsou skrytá za víčky, na čele se táhne hluboká vráska.
"Jsi v pořádku?" ptá se tiše a dotýká se jeho ramene. Chvíli jen strnule seděl, že se o něj Ewana začala bát. Potom sotva znatelně přikývl.
"Jsi v pořádku, Racelle?" ani neví, proč řekla to jméno. Dwight na něj nicméně reaguje. Prudce sebou trhá a hledí.
"Jak jsi mi to řekla?" ptá se vyděšeně.
"Racelle," odpovídá Ewana automaticky. Dwight sebou znovu trhnul. Okamžik nic neříkal a pak najednou splývá z jeho rtů jediné slovo.
"Ne,"
"Co se děje?"
"Vave," Ewana sebou škube.
"Vidíš? Znáš mé pravé jméno. Já znám tvé, protože jsem ho zaslechl, jak ses narodila. Každý geele ví pravé jméno svého cildera. Ale ty znáš to moje! To není normální."
"Já nejsem normální," usmívá se dívka a najednou vypadá jako ta žena v Dwightově mysli. "K čemu je takové pravé jméno?"
"Nezneužiješ toho, co ti teď řeknu?"
"Samozřejmě," Ewana se zářivě kření a v její mysli se formují různé scénáře, co bude následovat
"Že ano?"
"Že ne,"
"Když znáš něčí pravé jméno, můžeš ho ovládat. Řekneš mu, co chceš, aby udělal, a on to udělá. Sleduj," přesouvá své tělo do kleku, "Vave, polib mne." Ewana se automaticky přemisťuje k němu a tiskne své rty k jeho.
"Vave, pusť mě!" Dívka neochotně odtahuje hlavu. Ale jen na chvíli.
"Racelle, chci další polibek" přikazuje. Dwight vzdychá a líbá ji. A v té chvíli se spojili v jedinou bytost. Jejich mysli si předávaly pokyny. Ewaniny požadavky začaly být častější a převládli nad Dwightovou myslí. A v tu chvíli anděl zděšeně vnitřně vykřikl.
"Vave, přestaň prosím, to není správné!" Ewana na vteřinu váhá a pak se stahuje z Dwightovy mysli a sedá si kousek od něj. Dwight na ni zděšeně hledí
"Jsi strašlivě silná! Zkoušíš číst a ovládat mysl první den a málem přemůžeš mysl geela! To není… správné a normální." Pohlíží jí prudce do očí.
"Nemůžeme spolu mít vztah. Jsme každý z jiného světa. Jsi člověk; sice ne ledajaký člověk, ale přece jen jsi obyčejná holka. Není to možné."
"Ale Dwighte, mně nevadí, že jsi anděl," protestuje Ewana.
"Ne ty to nechápeš. Tohle se nemělo stát. Měl jsem tě nechat umřít. Ale to nešlo. Nemohl jsem tě tu jen tak nechat. A to je slabošské, Ewano. Jsem slaboch. Nechal jsem se ovlivnit myslí člověka. Měl bych odejít pryč; vymazat ti paměť a odejít. Ale já nemůžu. Nedokážu to. Porušil bych každý zákon, jen abych byl s tebou. Jsem slabý, slabý, slabý."
"Poslouchej mě Racelle!" Zvedá k ní zrak
"Nejsi slaboch, slyšíš?! Nejsi slaboch, Racelle!" vložila do té věty celé své srdce, všechny své emoce.
"Nemáš pravdu," šeptá nesouhlasně. Ale ví, že jí nemůže odporovat. Nemá nad ní žádnou moc.
"Ovšem, že mám pravdu," říká Ewana klidně, "Ty nejsi slabý, to já jsem silná."
"Tím se nic nemění," namítl.
"Ale mění. Ovládla bych toho nejsilnějšího z vás, natož tebe, když jsi jen silný." Vyzařuje z ní jistota a sebevědomí.
"Kdepak, Vave. Jsem slabý a budu za to potrestán, neměl jsem ti ukazovat sílu pravého jména, mluvit o myšlenkách a jejich čtení. Nedokážu ovládat své touhy. A to je slabost." Dwight se snaží odporovat a bojuje i z posledních sil. Ale nemá šanci.
"Nech toho, Racelle. Víš, že nade mnou nevyhraješ. Tak se přestaň namáhat." Dwight uznal, že má dívka pravdu a poslechl. Jeho velká křídla mizí, stejně jako třpat a jas jeho kůže a očí. Už zase vypadá jako obyčejný, neobyčejně hezký muž.
"Jednu otázku, můžu?" ozvala se Ewana.
"Proč se nepodíváš sama?" namítá Dwight jízlivě.
"Nech toho. Nechci se ti hrabat v soukromí, takže mi odpověz, nebo ti to nařídím!"
"Dobrá tedy, jsi paličatá jako koza. Co chceš vědět?"
"Můžu číst myšlenky komukoli?" její oči planou touhou po vědění.
"Ne, jen své spřízněné duši. Můžeš ovládat každého, jehož pravé jméno znáš, ale mysl otevřeš jen své spřízněné duši."
Spřízněná duše! Všude o tom slyším a najednou se mě to týká?
"Takže jsi má spřízněná duše?"
"Asi ano,"
"A co to znamená?"
"Nevím," krčí rameny. Hraje si s prameny svých světlých vlasů.
"Víš, hrozně by mě zajímalo, proč zrovna já? Proč mám být zrovna já spojen s tak silnou myslí, jako je ta tvoje? Mohl jsem opatrovat kohokoli, kdo by mě nezajímal ani v nejmenším. Obyčejného člověka, který by neovládal mou mysl. Ne, já jsem dostal holku, která si pohrává s mou vůlí a myslí. Nutí mě dělat něco, co nesmím. Miluji tě, Vave. Víc než sebe, a to jsem do dneška netušil, že je to možné. Jsi neobvyklá dívka, Ewano."
S těmito slovy Dwight mizí. Ewana nevěřídně hledí do míst, kde ještě před chvílí seděl
"Dwighte, Dwighte!" volá do vzduchu a pátrá po svém strážném andělu.
 


Komentáře

1 Chloé =)) Chloé =)) | 25. března 2011 v 19:00 | Reagovat

:-) :-) Zajímalo by mě, jestli ty jména vymýšlíš přímo Ty, páč jsou taková neobvyklá ?! :-) :-D To je samozřejmě dobře ... :)))

2 Liss Liss | Web | 25. března 2011 v 19:44 | Reagovat

Většinou ano. Jako inspirace mi slouží česko-anglickej slovník. Ale Dwight se mi líbilo, takže jsem to nechala tak.

3 Chloé =)) Chloé =)) | 25. března 2011 v 19:48 | Reagovat

Právě, že je to pěkné :-)

4 Liss Liss | Web | 25. března 2011 v 19:52 | Reagovat

díky. Hele promiń, kdyby se tu v dohledné době nic neobjevilo. Zítra jedeme do Prahy na muzikál, takže nebude čas psát a netuším, jaká je oraganizace neděle. Nicméně mám promyšelnou 8. kapitolu Bell a Patricka, dopisuju 5. od strážců. Budu se snažit to sem hodit co nejdřív :-)

5 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 25. března 2011 v 21:46 | Reagovat

Jo! :-) budu vyhlížeti, jak nejvíce to půjde! Děkuju! :-)

6 Liss Liss | Web | 25. března 2011 v 22:10 | Reagovat

Nějak jsem to dneka dopsala. Jestli jsi tady, tak mrkni, měla by tu být (pokud si počítač nepostavil hlavu)

7 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 24. června 2011 v 11:02 | Reagovat

Zaujímavý nápad. Tak... Neobvyklý... Ty musíš mať sakra dobrú fantáziu že ťa niečo také napadne! :-) Som zvedavá ako sa to ďalej vyvynie :-)

8 Liss Liss | Web | 24. června 2011 v 11:09 | Reagovat

To já taky :-D ale zrovna tohle je už vážně starší, takže ti nepovím, jak mě to napadlo :-D  :-D

9 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 24. června 2011 v 16:00 | Reagovat

škoda, potrebovala by som nejaký typ ako napísať bestseller... no nič, musim svoju múzu hľadať ďalej sama =D

10 Dajmondka Dajmondka | 21. listopadu 2011 v 17:02 | Reagovat

Píšeš takovýhle parády a já o tom nevim? Styď se! :D Jinak je to fakt bezva. Pak ti někdy dám přečíst tu moji hrůzu, kterou ovšem odmítám zveřejňovat. :-?

11 Liss Liss | Web | 21. listopadu 2011 v 19:13 | Reagovat

[10]: nedělej ukřivděnou, vždyť o tom víš! Takže sorry, ale stydět se nebudu. Navíc nekecej, že máš čas to číst :-D Jinak děkuju :D No to doufám!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama