Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Lest

21. dubna 2011 v 20:09 | Liss |  jednodílné povídky bez bližšího určení
Tohle jsem napsala v občance, nevím, kde se ve mně bere ta pochmurná nálada. No nic, posuďte sami.


"Bojíš se mě?" zachichotala se a zase se rozběhla. Sledoval její ladné křivky, pozoroval, jak bosýma nohama lehce došlapuje na podmáčený mech. Běžela a chvílemi se zdálo, že se ani nedotýká země. Ona celá mu připadala neskutečná, jako sen. Nepokoušel se ji dohnat, věděl, že by jen zrychlila a zmizela. A pak by ji ztratil, možná navždy. Jako tenkrát.
Zabili tu dívku před jeho očima. Byli čtyři, dva měli meče, dva luky s šípy. Ale tehdy byl mladý, bláznivě zamilovaný a především hloupý. Jak jen byl hloupý! Ty zbraně ho fascinovaly, byl posedlý středověkými a mystickými zbraněmi a tyhle byly tak krásné a tak skutečné! Obdivoval ty krásně zdobené luky, které byly prohnuté tak ladně, jako její páteř. A pak už jen sledoval, jak ty dokonale vyvážené meče ničí její krásné tělo. Nemohl nic udělat, nemohl jim zabránit, nemohl se ani pohnout. Chtěl křičet, ale ani to nedokázal. Neuměl ji ochránit, nic pro ni neudělal. A ty postavy zmizely a zanechaly po sobě jen její zubožené tělo.
A tehdy si řekl, že se nikdy nenechá zlákat lesní dívkou. Nikdy nevkročí do lesa, aby nemusel zažít tu strašnou chvíli bezmoci a bolesti. Už nikdy nechtěl zažít ten pocit, když držel v rukách její studené dlaně potřísněné krví. Už nikdy nechtěl vidět, jak ty temné postavy ničí křehké dívčí tělo. Nikdy nechtěl vidět ten krásný meč, který jí tak ublížil. Ne, už nikdy.
A přesto tam teď opatrně přešlapoval a toužebně hleděl na dívku téměř identickou s tou, do které se tenkrát zamiloval. Její sestra. Tak moc nechtěl, aby zase přišly ty postavy. Věděl, že by měl odejít. Ale nedokázal jen tak opustit své nové štěstí. Chtěl ji obejmout, chtěl ji políbit, toužil jí říct vše, co věděl o její sestře. Cítil zoufalou touhu ji uchopit a nikdy nepustit, hladit její dlouhé vlasy, šeptat jí do ucha sladké zamilované řečičky. Byla tak skutečná a přitom tak vzdálená. Tak bolestně mu připomínala sestru a přitom od ní nedokázal odvrátit zrak.
Udělal pár váhavých kroků směrem k ní, spíš se setrvačnosti, než že by se skutečně chtěl přiblížit k ní. Zastavila se. Dlouhými ladnými kroky doběhla až k němu. Zvedl hlavu a ona dlaní zachytila jedinou slzu, která mu stékala po tváři. Nevěřícně se na ni podíval a všiml si jediného rozdílu, který byl mezi ní a její sestrou. Ona měla oči fialkové, kdežto její sestra jemně meruňkové. Natáhla k němu ruku, ale zastavila ji těsně od jeho hrudi.
Bojoval vnitřně sám se sebou. Ještě před chvíli netoužil po ničem jiném. I teď chtěl, aby se její dlaň dotkla jeho těla. Ale bál se, strašně se bál, aby se zase neobjevili. Přišli by a těmi neomylnými meči by prokláli jejich těla. Chtěl ji ochránit, tak jako to nedokázal s její sestrou.
Ale ona nebyla její sestra. Když si ji prohlédl důkladněji, všiml si dalších více či méně nápadných rozdílů. Ona byla silnější, zdravější a krásnější. A rozhodl se.
Nejprve pomalu, zdráhavě přitiskl vlastní rukou její drobnou dlaň na svůj hrudník. Určitě musela cítit jeho srdce, které teď pospíchalo, zaskočené dávkou adrenalinu. A když už ji držel, toužil po dalším dotyku, čím víc měl, tím víc chtěl. Vzal ji do náruče a objal ji, div ji nezadusil.
Pohlédla mu do očí. Její fialkové byly studené, ale plné něhy. A on věděl, že tahle dívka se nenechá zabít. Netušil jak, ale věděl, že ona by se zachránila. Byla silnější a nemilosrdnější než její sestra. Přiblížila svůj obličej k jeho, až ucítil její chladný dech.
Políbil ji. Nejprve lehce a jemně, potom vášnivě. Mezi jeho prsty se z jejích zad prodrala zářivá modrá křídla. Zatřepetala jimi a vítězoslavně se zasmála.
"I ty hlupáčku," řekla, objala ho kolem krku a trhla rukama proti sobě. Skácel se k zemi, zaskočen, ale se šťastným výrazem ve tváři. Konečně dostal polibek od víly.
A ona se jen lehce vznesla k oblakům a užívala si daru, který dřímal ve všech vílách, ale žádná nebyla tak krutá, aby zabila. Ale ona ano. Vzepřela se sobě samé, všemu, v co víly věřily. Zabila pomocí podlé lsti a získala moc a úžasný dar. Probudila dědictví nejstarších víl. Získala Křídla.
 


Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 21. dubna 2011 v 20:30 | Reagovat

Hej dobře! :)) Je to hezké... všechno, co napíšeš by se dalo krásně rozvíjet dál :)

2 Liss Liss | Web | 22. dubna 2011 v 9:14 | Reagovat

díky moc. Nicméně se obávám, že na pokračování všeho, co napíšu, prostě není čas. Nevím no, ten čas je tak šíleně podivnej :-D

3 Erin Erin | E-mail | Web | 22. dubna 2011 v 9:22 | Reagovat

No, proto já nepíšu takové jednorázovky :) Já bych to prostě nevydržela, nepsat dál :-D

4 Liss Liss | Web | 22. dubna 2011 v 9:41 | Reagovat

:-D No já tohle napsala ve dvou posledních hodinách občanky, protože můj soused není ve škole a já jsem se nudila. Asi bych se k tomu nevracela, nevím.

5 Erin Erin | E-mail | Web | 22. dubna 2011 v 10:09 | Reagovat

To je na Tobě. Moc se mi líbil způsob, jak si ho zabila :-D Mám ráda lámání vazu xD

6 Liss Liss | Web | 22. dubna 2011 v 10:13 | Reagovat

Já taky, naše třída je tím posedlá =D
Hele nepřidala sis mě na Facebooku? jinak netuším, kdo to je, a tys mě napadla :-D

7 Erin Erin | E-mail | Web | 22. dubna 2011 v 17:36 | Reagovat

Jo, přidala :-D Na přijetí čekám už docela dlouho, psala jsem Ti e-mail :D

8 Liss Liss | Web | 26. dubna 2011 v 8:13 | Reagovat

promiň, nějak nebyl čas =D

9 Tigris Tigris | Web | 12. srpna 2011 v 20:39 | Reagovat

Páni to je parádní! Ten konec je dokonalý. :-)

10 Liss Liss | Web | 15. srpna 2011 v 20:15 | Reagovat

Díky moc

11 Ian Ian | 14. ledna 2012 v 20:47 | Reagovat

jo, vážně moc hezký :-), škoda že nemáš čas.

12 Liss Liss | Web | 14. ledna 2012 v 20:58 | Reagovat

[11]: Děkuju moc. Mrzí mě to, taky se mi to docela líbí, ale i tak nestíhám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama