Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Povinnost a láska - 6. kapitola

13. dubna 2011 v 21:43 | Liss |  Strážci času
Po několika přestávkách (comeback) se mi dnes večer podařilo naházet do počítače další písmenka. Doufám, že to není moc slátanina, protože už napůl usínám =D


Arkarian
21. 5. 1775
Ti dva přede mnou něco tají. Ne, že bych si na to už nezvykl; lže a zapírá v jednom kuse, aspoň přede mnou. Nevěřím, že by nevěděl, kdo jsou mí rodiče a proč jsem málem zemřel, už jako dítě. Co se s rodiči stalo, že se o mě nepostarali. Ale to neznamená, že nevypátrám, co je tak tajné v nynější době.
Zneklidňuje mě to. Ta reakce lady Arabelly na jméno Raphaela Samuela. Myslí si, že mě obelhala, ale já se tak snadno nedám. Na všechno se mě vyptají a potom mi stejně nic neřeknou. Nemám jim to za zlé; chápu, že určité věci by neměl vědět každý. Ale to nemění nic na tom, že mě to šíleně irituje. Ti dva vědí něco, co já ne. A já to chci změnit.
Proto jsem trval na tom, aby mě nechali sledovat přijímací ceremoniál té dívky. Překvapilo mě, že s tím Lorian tak souhlasil. Takže to nebude ten problém, co je trápí. Zaskočeně si uvědomuji, že o Lorianovi a lady Arabelle uvažuju jako o celku. Jako by ti dva prostě patřili k sobě, jako by spolu něco tiše sdíleli, jako by věděli, na co ten druhý myslí. Děsí mě to ani nevím proč.
Ale tu dívku si opravdu přeji vidět. Už jen fakt, že dokázala tak v pohodě porazit Raphaela Samuela v šermířském souboji z ní činí osobu hodnou pozorování. A její minulost se zdá ještě přitažlivější. Ale to děvče je podivné. Zabije vlastní matku, aby se k nám nemusela přidat. V té době se rozvíjí její první schopnost. Za několik let, potom, co po ní vytrvale pátráme, se nám sama ukáže s otevřenou náručí a horlivě se žene do války proti Lathenii. To se mi nezdá. Budu to muset prozkoumat sám, protože Lorian mi to nepoví. Stejně jako spoustu dalších věcí, které mi můj učitel neřekl a pravděpodobně neřekne.
Poslední dobou se mi zdá, že Řád ví o každém našem kroku. Jsou všude, kde jsme my, a přesně ví, koho nebo co chráníme či hledáme. Děsím se toho. Mám podezření, že mezi Strážci je zrádce. Rmoutí mne to a nevím, kdo by jím mohl být. Nemohl by to být ten problém, který souží Loriana a lady Arabellu? Nevylučoval bych to.
Lorian se mi dnes zdál nějaký podivný. Skleslý a bez nálady. A všiml jsem si, že jak vstoupila lady Arabella, celý ztuhl. Nevěděl, jak se má zachovat. Dívali se na sebe zvláštními pohledy, zdálo se, že mě vůbec neregistrují.
Nevím, jestli je to jen jejich tajemství, nebo o tom ví celý Tribunál, ale je mi to jedno. Já to zjistím, ať to stojí, co to stojí.
Ta šaškárna, kterou se tu mučí všichni nováčci, začne pro Elizabeth za čtvrt hodiny. Měla by tu už být. Zkrátím si čas a navštívím ji. Mému pátrání neuškodí pár informací "z první ruky." Vím, kde bydlí. V severním křídle tohohle rozlehlého zámku. Myslím si, že i když je ošetřený spoustou kouzel, je pro Lathenii snadným úlovkem. Kdo by v dnešní době nehledal Strážce v Paříži? Já si myslím, že bychom se měli přestěhovat. Ale Lorianovo rozhodnutí respektuji. Až sám přijde na to, že to tu není úplně nejbezpečnější, bude možná pozdě. Ale s tím nic nenadělám. Můžu jen čekat.
Stojím před jejími dveřmi a chystám se zazvonit, když vtom mě něco zarazilo. Slyším zevnitř celkem rozrušené hlasy. Jeden z nich, důvěrně známý, patří Raphaelu Samuelovi a druhý, dívčí, je pravděpodobně Elizabethin.
"Musíš vytrvat, Tray. Paní tě odmění, neboj se. Chápu, že je to pro tebe těžké. Myslíš, že je mi lehko, když tě vidím, jak riskuješ život? Ne, ale musíme vydržet." Říká sametový hlas Raphaela Samuela. Jeho slovům nerozumím; jaká paní? Oni přece mají sloužit Lorianovi, a ten teda určitě není paní.
"Ale Duncane," odpovídá děvče svůdně. Neříkají si pravými jmény. Ale proč? Elizabeth má podivný, chraplavý hlas, na ženu až příliš hluboký.
"Neříkej, že ti netrhá srdce, když nejsi se mnou. Víš moc dobře, že té tvé Lathenii sloužím jen kvůli tobě. Proč vlastně?" Tak takhle to je! Raphael samuel je ten zrádce! A nutí k tomu i to děvče. Zamilované a hloupé. Otřáslo to mnou. Raphael Samuel a zrádce? Musel jsem se přeslechnout! I když srdce doufá a nalhává si něco, co určitě není, mozek uvažuje racionálně a ví, že je to pravda. A ta holka se má stát členkou naší Organizace?
"Miluju tě, Duncane. Ty miluješ mě. Tak už prosím nic neřeš. Přestaň aspoň na chvíli myslet na tu čarodějnici, co mi tě bere! Víš, že mě trápí, že musíš předstírat, že ji miluješ. Přestaň myslet na to, jestli splníš každý její rozkaz. Teď jsi se mnou a budeš poslouchat mě. Soustřeď se na to, co chceš, ne na to, co musíš." Začíná se mi točit hlava. To se nebojí, že je někdo uslyší?
Musím si to srovnat v hlavě. Raphael Samuel miluje Elizabeth, které z neznámého důvodu říká Tray. Předstírá, že miluje Lathenii. Zradil Loriana. Proč? Přece by mohl sloužit Strážcům a milovat Elizabeth zvanou Tray. Něco mi uniká. Proč to Raphael Samuel dělá tak složitě?
Musím to říct Lorianovi. Je možné, že už to ví. Všiml jsem si, že sebou stejně jako lady Arabella trhnul při zvuku zrádcova jména. Nyní již rozumím jejich tajnůstkaření. Bojí se, že by jim lidé nevěřili. Lorian je autorita, ale to neznamená, že za ním lidé půjdou zcela slepě. A pak by se taky Lathenie dozvěděla, že víme o její akci s Raphaelem Samuelem. A to si nemůžeme dovolit. Ani já jsem to neměl vědět. Je mi líto, že si Lorian myslí, že bych mu nevěřil, ale myšlenkové pochody nesmrtelných jsou pro mě dosud velkým tajemstvím. Třeba mi to neřekl z jiného důvodu, což je mi slabou útěchou.
Ale komu jinému bych o tom měl říct, nikoho jiného nemám. Pokud to ví, třeba se mi aspoň svěří s postupem, který vymyslel. A když to neví, tak budu užitečný a Lorian bude zase jednou rád, že mě vytáhl z té hrůzy, ve které jsem žil.
Poslední, co slyším, je odpověď Raphaela Samuela.
"Taky tě miluji, Tray. Musíš to vědět. Jsi pro mě ten nejdůležitější a jediný důležitý člověk na světě. Ale já musím předstírat lásku k Lathenii. Je to naše jediné eso v rukávu, srdcové. Myslí si, že mě má v hrsti, že ji miluju a udělám pro ni cokoli. Je to snad jediná chyba, které se kdy dopustila. A my toho musíme využít, abychom mohli být spolu. To je politika, lásko. Nesnaž se ji pochopit, na to jsi příliš čistá. Možná až moc…"
Nechci slyšet, co bude následovat. Opravdu ne! Běžím pryč. Musím mluvit s Lorianem nebo aspoň s lady Arabellou. Jen oni dva ví, co se děje. Co je Raphael Samuel zač. Ve spěchu narážím do lady Arabelly, která právě vyšla z jedněch dveří lemujících chodbu.
"Omlouvám se, lady Arabello!"
"Ale Arkariane, co se vám stalo?" starostlivě si mě prohlíží. Odhazuji si z tváře několik pramenů vlasů.
"Vy to víte, že ano," vyhrkl jsem naráz, jelikož už to nemůžu vydržet. Kouká nechápavě. Posílám jí v myšlenkách celý rozhovor mezi Raphaelem Samuelem a Elizabeth. Mlčky přikyvuje.
"Arkariane. Uklidněte se. Promluvte si s Lorianem, jemu to říct můžete, ale nikomu jinému. Bude vám dobře, uklidněte se. Neříkejte to nikomu jinému, rozumíte? Ani vy byste to neměl vědět. Lorian nechce, aby se vám něco stalo, a toto vás vystavuje nebezpečí. Stejně jako mne a… jeho." Sklápí zrak. Tiskne si ruce na prsa, jako by ji vzpomínka na Loriana bolela. Bolí ji, když má o Lorianovi mluvit a myslet na to, že mu hrozí nebezpečí. Je možné, že by… Že by ho milovala? Vzpomínám si, jak se vrhá do jakékoli práce, jen aby byla s ním. Vím, že ji Lorian má rád, protože ona je pro něj ta nejlepší důvěrnice, která by nikdy nic neřekla. Co ví Lorian, ví taky lady Arabella. Takhle to vlastně dává smysl. Lady Arabella Loriana miluje. Chce ho chránit před nebezpečím a bolestí. Je to tak jednoduché!
Pohlížím jí do očí. Zděšeně si mě měří pohledem. Jako kdyby… Ale ne, zapomněl jsem si skrýt myšlenky! Provinile se usmívám. Když už o ní uvažuji, nemusela by se to dozvědět. Otvírám ústa, abych se jí omluvil, ale ona mi jen pokládá prst na rty a táhne mě za sebou do místnosti, odkud prve vyšla. Přivírá dveře a nechává mezi zárubněmi a dřevem drobnou škvíru. Pokleká k ní a já se přes ni nahýbám, abych taky něco viděl. Právě včas! Kolem prochází Raphael Samuel a pevně objímá Elizabeth. Ruku má o něco níž než je bezpodmínečně nutné.
"Hlavně klid, lásko. To zvládneš," říká jí a dlouze ji líbá. To jsou vážně tak naivní, že si myslí, že je nikdo nevidí? Asi ano, protože ač ji po o chvíli neochotně pouští, dívčina ruka se často dotýká té jeho. Jemný impuls, ale ne nepřehlédnutelný. Všichni kolem jsou zamilovaní, vždyť je květen!
Ustupuji ode dveří a Arabella je o chvíli později zavírá.
"Máte pravdu, Arkariane. Jste velmi bystrý muž," odmlčela se a ve tváři má zase bolest. Jak dlouho to vydrží?
"Miluji Loriana. Více než sebe. Ale nikdo se to nesmí dozvědět. Prosím, hlídejte si pro příště myšlenky. A co se týče Raphaela Samuela… Budeme ho sledovat. Nezasahujte do toho, prosím. Tvařte se, že nic nevíte. Kvůli Lorianovi,"
Ta žena má vážně hezké oči. Velké, zářivé a podmanivé. A stejně tak jistě vím, že v nich nechci vidět smutek.
"Spolehněte se, lady Arabello."
"Ano, spoléhám, Arkariane. A nyní pojďme." Taková lehkost, se kterou překoná své problémy. Udivuje mne. Lorian má štěstí, že ho miluje zrovna tahle žena. Ona ho ochrání, aspoň částečně. A vytrvá.
Před námi se zjevuje zasedací síň. Vždycky, když do ní vejdu, se mě zmocní podivná úcta a trochu strach, stejné, jako když jsem tu byl poprvé. Možná ještě větší. Dnes to není jiné.
"Držte se," šeptá mi lady Arabella do ucha a mizí dřív, než jí stíhám odpovědět. Sedám si na nižší lavici u zdi. Budu jen přihlížet, jestli se nedozvím něco dalšího. Nejradši bych si s Raphaelem Samuelem promluvil. Jak to proboha může dělat. Lorianovi, strážcům, Elizabeth. Ale nemůžu, slíbil jsem to lady Arabelle a potažmo taky Lorianovi a sobě.
Elizabeth usedá na vysokou dřevěnou židli z masivního buku. Její milovaný se k ní naklání, šeptá jí něco do ucha a pokládá jí ruku na rameno. Povzbudivě se na ni usmívá a já v jeho výrazu spatřuji oddanost a lásku. Tak silné, až se mi to nezdá možné. Elizabeth slabě kývla hlavou, ale ruku Raphaela Samuela nepouští. Naopak. Zdá se, že svůj stisk ještě zesílila. Nechce ho pustit pryč, touží ho mít pořád u sebe. Jakékoli odloučení, byť jen nepatrné, je bolí a oba se ho děsí. Jsou doslova spřízněné duše, řečeno básnicky.
Dlouze si hledí do očí a nevnímají nikoho kolem sebe. Po strašně dlouhé době se odtrhují. A ne dobrovolně, všímám si, že do místnosti právě vstoupil Lorian. Raphael Samuel neochotně pouští Elizabethinu ruku a míří na své místo za stůl
"Elizabeth Beatrice Stevensová, slibuješ, že budeš strážcům sloužit věrně a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí? Jsi si vědoma, že můžeš přijít o život?" začíná Lorian. Neuniklo mi, že se na Elizabeth ošklivě mračí. To pro ni nevypadá dobře. Ale upřímně se mu ani nedivím. Ale jestli mu teď Elizabeth pohlédne do očí, pravděpodobně ji to zabije. Ona to pravděpodobně ví, a místo toho studuje svoje boty.
"Ano, slibuji," šeptá. Odkašlává si a hlasitěji a sebejistě opakuje: "Slibuji."
"Dobrá tedy. Vyzývám vás, vládci a vládkyně jednotlivých domů, dejte této dívce své dary."
Nevím, kterou schopnost kdo dal, protože jsem to nestíhal sledovat spolu s úžasem. Vidění ve tmě, neobyčejná síla, schopnost mozkovida, jasná mysl, mrštnost, netopýří sluch. Pozor jsem začal dávat teprve, když se zvedl Raphael Samuel.
Míří k Elizabeth a pokládá jí ruce na hlavu. Dívka se trochu zachvěla. Zajímalo by mě, co chce té dívce dát jiného, než sám sebe, protože to je dar, po kterém touží nejvíce.
"Elizabeth, z moci, která mi byla svěřena jako pánu domu Samartyne, ti dávám schopnost měnit lidské city. Dosud jsi byl schopná měnit jen pocity, chvilkové stavy mysli. Nyní můžeš změnit cit, nenávist proměnit v lásku a naopak. Užívej svého daru s rozmyslem." Smutně spouští ruce z její hlavy a mizí. Elizabeth za ním okouzleně hledí. To si vážně nikdo nevšiml, co se mezi nimi děje?
Na řadu přichází lady Arabella.
"Elizabeth Stevensová," nevím, jak je to možné, ale zamračila se, "jako vládkyně domu nebes a vody ti dávám schopnost léčit zvířata." Pouští její hlavu, jako by se jí štítila. Reaguje přesně opačně než Raphael Samuel. Otáčí se a mizí. Léčení zvířat se nejeví jako nebezpečné. Aspoň doufám, že se nemýlím.
Jako poslední předává Elizabeth svůj dar Lorian. Záře, která proudí přes jeho ruce, je slabá, jako by ji někdo přecedil přes síto. Bojím se, aby si někdo něčeho nevšiml.
"Elizabeth Beatrice Stevensová, dávám ti schopnost rozeznat pravou lásku. Rozeznáš lidi, kteří tě mají rádi, od těch, co se přetvařují." Na vteřinku se odmlčel. Křivě, skoro bolestivě, se usmívá.
"Elizabeth, doufám, že své dary i výjimečné nadání využiješ s rozmyslem a ku prospěchu strážců. Pamatuj na to," dodává. Jeho ruce opouští Elizabethinu hlavu. Zlatá záře pohasíná a mizí.
Dívka zvedá k Lorianovi zrak. Oba se na sebe zlostně mračí a mně se zdá, že místnost je plná energie a co nevidět praskne. Není možné, aby Elizabeth vydržela ten tlak úplně sama. Nikdy jsem neviděl, že by obyčejný člověk tak dlouho vydržel opětovat pohled nesmrtelného, zvlášť přihlédneme - li k tomu, že Lorian je dnes opravdu vytočený.
Elizabeth dál vzdoruje Lorianovu pohledu a přitom na něj zlostně syčí, jako by si neuvědomovala sebe sama. Oči se jí zužují do sotva znatelných štěrbin. Lorian se snaží ji porazit, ale nedaří se mu to. Nemůže tu dívku nechat vyhrát; ne teď! Jako by Elizabeth někdo pomáhal, dával jí sílu. Jak jinak by tak dlouho vydržela snášet pohled nesmrtelného?
Oba dva se soustředí, aby co nejúčinněji paralyzovali toho druhého. Lorian má zpocený obličej, vlasy se mu lepí na tváře. Elizabeth se třese, ale nevypadá, že by se hodlala vzdát. Celý Tribunál se zatajeným dechem sleduje tenhle souboj. Přece jim musí být něco divné!
Náhle se ozývá mužský výkřik. Nemusím se otáčet, abych věděl, kdo křičel.
"Duncane!" volá Elizabeth bolestně. Hned nato se sama hroutí k zemi pod náporem Lorianova vzteku. Lady Devine a královna Brystianne se rychle vrhají k Raphaelu Samuelovi, ostatní, vyjma Loriana a lady Arabelly rychle přistupují k Elizabeth.
Vmžiku jsem u Loriana a Arabelly, kteří sledují celý výjev z povzdálí.
"Dýchá," křičí kdosi, "asi jen omdlela." Kdo by neomdlel, když se na něho dívá naštvaný nesmrtelný?
Lady Arabella stahuje Lorianovi z obličeje prameny zpocených vlasů. Starostlivě si jej prohlíží. Jak jsem si mohl nevšimnout té lásky, která z ní proudí?!
"Není to dostatečný důkaz pro naši teorii se spiknutím?" ptá se Arabella tiše, abych to slyšel jen já a Lorian.
Otáčí se a noří se do pohledu jejích jasných očí. Ten pohled mi natolik připomíná Raphaela Samuela a Elizabeth, že se musím odvrátit. Připadám si tu, jako bych byl navíc.
"Bohužel ne, má drahá," odpovídá Lorian a bere ji za ruku.


























 


Komentáře

1 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 14. dubna 2011 v 15:03 | Reagovat

Teda! :-) Moc se mi to líbí. Ty píšeš úplně jinak, než já. Ještě jsem nečetla něco takového. Myslím to tak, že si ještě strašně mladá a už píšeš jako opravdová zkušená spisovatelka se spousty úspěšných knih. (Nevím, jestli mám správně napsáno zkušená) :-D
A pak mám ještě dotaz. Jakou barvu mají oči lady Arabelly? Je to asi dost stupidní, ale zajímá mě, jak si je představuješ a ještě bych chtěla říct, že by si z pohledu Arkariana měla psát častěji :)

2 Liss Liss | Web | 15. dubna 2011 v 7:59 | Reagovat

Díky moc, vážím si toho. Ohledně těch očí. Já je vidím jako světlounce modré, možná se stříbrnými odlesky, ale nechci z ní dělat Lathenii :-D Budu se snažit nezklamat :-D

3 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 15. dubna 2011 v 9:58 | Reagovat

Chceš říct jeden písemně doložený fakt? Ty nezklameš nikdy! :)

4 Liss Liss | Web | 15. dubna 2011 v 17:34 | Reagovat

Ach, tak to obrovský dík! Asi se začnu červenat a to já se teda nečervenám. :-D  :-D

5 Domča Domča | Web | 15. dubna 2011 v 18:42 | Reagovat

Já taky ne! :DD Ani na trénincích ne! :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama