Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Změny - 2. kapitola.

28. dubna 2011 v 19:40 | Liss |  Vampýrská Akademie
Tahle je trochu kratší a nečekala jsem, že to bude tak brutální. Ale co nadělá, moje prsty dělaj něco jinýho, než chce hlava. Užijte si kapitolku!


Sakra, co jsem to udělal? Je to proti všemu, v co Morojové věří. Proti morálním zásadám, proti nařízením morojské společnosti, zkrátka proti všemu. To jsem přece nebyl já! Alexandr Ivaškov by nikdy nepromluvil s člověkem! Nikdy! Asi jsem se zbláznil. Líbat lidskou holku?
A přesto mi to nepřišlo špatné. Zdálo se mi, že Maddie je moje součást a nezáleží na tom, že je člověk, nebo dokonce dárce. Že se doplňujeme. Nikdy jsem se skutečně nezamiloval, i když jsem zlomil už hodně dívčích srdcí. Vlastně jsem ani nevěřil, že láska opravdu existuje. Ale s Maddie je to jiné; ona je jiná. Cítím, že ona by byla schopna probudit ve mně lásku. Nedokázal bych jí ublížit. A proto ji musím zachránit. Nesmí strávit celý život jako lednička pro Moroje.
"Ty hajzle, jaks to mohl udělat?" Katarina mě dost prudce vytrhla z úvah. Musím si získat trochu času na přemýšlení. Jsem mistr slovních přestřelek a doufám, že tahle schopnost mě teď nezradí.
"Co myslíš?"
"Nedělej, že nevíš! Mě neoblafneš, bráško!" Katarina vyletěla jako čertík z krabičky. Její hnědé, v naší rodině netypické, oči se zlostně rozevřely a upřely na mě zhnusený pohled. Tmavé vlasy měla pečlivě sepnuté do tuhého drdolu, ale jak rozčileně pohazovala hlavou, uvolnilo se z něj pár pramenů. V obličeji měla několik rudých fleků, které na její hezké, bezchybné tváři působily dost nepřirozeně. Tahle nepříjemnost ji provází vždy, když se vytočí. A mně se nezdálo pravděpodobné, že by tolik vyváděla kvůli rodinné cti. Navíc mě nejspíš nikdo neviděl. Ne, v tom bude něco jiného.
"No, víš, jsem tak hříšný, že už si všechno, co provedu ani nepamatuju. Obávám se, že mi budeš muset můj smrtelný hřích připomenout, sestřičko." Už jsem zase ten starý známý Alex, totálně jízlivý, zlý a absolutně protivný.
"Jak můžeš zapomenout, že ses vyspal s mojí nejlepší kámoškou?" Aha, tohle.
"Na to je zákon? Protože jestli ano, tak ho připíšu na ten seznam předpisů, které jsem porušil." Odvětil jsem klidně. Vím, jak svoji sestřičku naštvat.
"Jak si z toho můžeš dělat srandu?"
"Úplně normálně. Hahaha!" Myslím, že bych sám se sebou nevydržel. Ale dva moje geniální mozky? Zcela sobecky si myslím, že bych ovládl svět.
"Ty nevíš, co se stalo, že ne?"
"Pravděpodobně ne, měl bych?"
"No asi ano. Je těhotná, Xandre!" Těhotná, to snad… to přece nejde, vždyť- Šokovalo mě to. Ale ne natolik, abych nedokázal udržet masku nesnesitelného puberťáka. Přišla další jízlivá poznámka Alexe Ivaškova.
"A já s tím mám společného co? Klidně se mohla spustit kde s kým a teď to chce hodit na mě, protože mám prachy. Ne, tohle si bude muset vyřešit sama. Nebo přinejmenším beze mě." Pokusil jsem se kolem ní projít, ale zarazila mi loket do břicha, takže mi akorát vyrazila dech. Zašklebil jsem se bolestí. Katarina se na mě krutě usmála.
"Mně neutečeš, bráško!" Tahle holka že je považovaná za milou? Nemyslím si. A navíc má dost sílu. Tu křehké holky nemají a Morojky už vůbec ne.
"A teď mě poslouchej! Nepokoušej se zdrhnout, umím toho daleko víc." Varovala mě a prudce mě strhla sebou. Vlekla mě do zahrady, kde v tuhle dobu nebývá moc lidí. 3vihla mnou na lavku takovou silou, že jsem zase zapochyboval, že je moje sestra Morojka.
"Lekce první - o mých kamarádech nebudeš mluvit tímhle tónem. Lekce druhá - Jasmine není děvka, jako někteří… Lekce třetí - ke mně se budeš chovat slušně, nebo ti rozbiju ten tvůj hezkej obličej. Lekce čtvrtá - pomůžeš to Jasmine vyřešit. Lekce pátá - začneš se léčit ze závislosti na sexu. Lekce šestá - nebudeš se vykecávat s lidma." Vytřeštil jsem na ni oči. Ne že by to bylo moc informací, ale tohle že je Katarina? Tahle tvrďačka?
"Nesouhlasím ani s jedním," usmál jsem se. Ve chvíli, kdy se k mému obličeji blížila pevně zaťatá pěst, jsem poznal, že to nebyl úplně nejlepší nápad. Vlastně to byla ta největší blbost, jako jsem mohl udělat. Ucítil jsem na tváři její prsty i s masivním prstenem. Bolelo to, ale nemyslel jsem si, že by mi něco udělala. Pokud nepočítám pošramocené sebevědomí. Panebože, vrazila mi mladší sestra!
"Tohle jsem chtěla udělat už dávno," povzdychla si šťastně. "měj se, bratře. Moje podmínky znáš. Postav se k tomu čelem. Dokaž, že jsi můj bratr, když už se neučíš bojovat."
Odkráčela pryč a její zlatavé vlasy se za ní pohupovaly jako závoj. Někde cestou vytratila jednu sponu, takže jí teď k hlavě držela jen polovina vlasů. Ne, že by jí to vadilo. Vypadala skvěle i tak a moc dobře si to uvědomovala. Několik kluků začalo slintat, když kolem nich prošla.
A já? Bylo mi pod psa. Holka, se kterou jsem se vyspal, je těhotná. Navzdory svému prohlášení jsem věděl, že Jasmine rozhodně není z těch, co by se zastavili s každým. Na rozdíl od některých. Sakra! A k tomu ještě ten problém s Maddie. Katarina díky bohu asi neviděla, že jsme se líbali. To bych asi už nebyl mezi živými a je mi jasné, že ona by se o to dokázala postarat. A nebylo by to zrovna milé a příjemné.
Prsty jsem si ohmatal nos. Není zlomený, ale na rtu jsem ucítil několik kapek krve. Nevím, jak dlouho, ale obávám se, že Alexandr Ivaškov nebude na chvíli nejhezčí kluk na škole. Sakra, dneska je fakt den blbec! Zvedl jsem se a zamířil na kolej. V pokoji jsem si umyl obličej a znovu přečesal vlasy (můj zlozvyk). Jako obvykle když mě něco vytočí, jsem vzal potrhaný blok a začal zuřivě čmárat, Moc jsem nad tím nepřemýšlel a vyděsilo mě, když jsem uviděl na papíře věrnou kopii Katariny. S tím rozdílem, že tahle měla v srdci stříbrný kůl.
Netušil jsem, že jsem až tak agresivní. To se mi většinou nestává.
Z lednice jsem vytáhl svou osobní flašku bílého rumu a pořádně se napil. Jo, jsem zvíře. Ale drogy neberu. Pohledem jsem zavadil o hodiny na stěně. Za několik minut mi začíná hodina. Je to nuda, ale můžu tam přemýšlet. Je opravdu zajímavé, že nejlíp se lidem přemýšlí, když mají uvažovat o něčem úplně jiném. Posbíral jsem věci a zabouchl za sebou pokoj. Naštěstí ho mám sám, což může poskytovat řadu výhod.
Seběhl jsem po schodech a rozrazil jsem dveře. Měsíc v úplňku zářil jako naleštěná mince a obloha byla úplně bez mráčku. Ale to nebylo to, co by mě tak úplně upoutalo. Když jsem vyšel ze dveří, zamířila ke mně skupinka asi tří dhampýrů. Modlil jsem se, aby to nebyli Katarinini kamarádi.
"Ty seš ten Ivaškovovic spratek, že?" zavrčel jeden z nich a přistoupil blíž ke mně. Byl téměř stejně vysoký jako já a jeho svaly jasně volaly po pohybu.
"Měl bych být," odvětil jsem a modlil se, aby můj hlas zněl jistěji, než se cítím. Ten dhampýr nevypadal tak úplně přátelsky.
"To mi stačí." Tvrdě mě přibouchl ke zdi a kolenem mě kopl do břicha. Už ne! Jeho dva kumpáni se mu postavili po boku, abych jim neutekl.
"Milý lorde Ivaškove," vyštěkl a stiskl ještě víc, "jsem zde na nepřímý popud Jasmine Contové. Možná to nevíš, ale nedávno svolila, že se mnou bude udržovat bližší přátelský vztah. Dokážeš si představit, že mě poněkud rozlítilo, když jsem zjistil, co jsi jí provedl. Neříkej, že chtěla, tyhle řečičky fakt nenávidím. Měl jsi s ní chodit, když už jsi jí to udělal!" Nebyl v tom jen vztek a surovost. Byl smutný a zoufalý.
"Ano, to mě opravdu mrzí. Doufám, žes už koupil plíny," vypadlo ze mě dřív, než jsem tomu stihl zabránit. Bylo to asi stejně inteligentní jako napochodovat do houfu Strigojů. S tím rozdílem, že ti by mě aspoň zabili rovnou. Tohle bude pomalá a bolestná smrt.
"Tohle jsi přehnal, Ivaškove!" vykřikl a já vydržel při vědomí jen zlomek času, kdy mě mlátili.
 


Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 30. dubna 2011 v 16:55 | Reagovat

Měsíc v úplňku zářil jako naleštěná mince: To se mi moc líbí :))
Jo a jinak: Já miluju rvačky, takže úpe superový! :-D

2 Liss Liss | Web | 1. května 2011 v 17:31 | Reagovat

Díky, vím, že rvačky zbožňuješ :-D

3 Erin Erin | E-mail | Web | 1. května 2011 v 20:00 | Reagovat

:-DDD Se těším, jak moc ho zřídí :-D

4 Liss Liss | Web | 2. května 2011 v 15:19 | Reagovat

:-D jo tak to já taky =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama