Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Povinnost a láska - 7. kapitola

10. června 2011 v 17:28 | Liss |  Strážci času
no, takže po delší době se vracím ke Strážcům. Doufám, že jste od posledně všechno nezapomněli :DDD


Lorian
21. 5. 1775
Arkarian ví úplně všechno. Poznal jsem to z jeho pohledu. Musel se na spoustu věcí vyptat a na ještě víc přijít sám. Jak to proboha zjistil? Lady Arabella na něj významně hledí a kroutí hlavou. Něco mu řekla, ale nechce, abych to věděl, dělám tedy, že jsem si toho nevšiml. Nejspíš netuší, že ji celou dobu bedlivě sleduji. Rozhodně bych se nikdy neochudil o příležitost dívat se na ni. A nedokážu se zlobit, že Arkarianovi něco prozradila. Pokud to udělala, měla k tomu jistě dobrý důvod.
"Utište se, prosím," ozývám se. Je to asi to nejlepší, co ze mne v tuto chvíli mohlo vypadnout. Musím urovnat situaci a vzpamatovat se z blízkosti lady Arabelly. Šum v místnosti se pomalu vytrácí. Všichni napjatě čekají, jak se k tomu zmatku vyjádřím.
"Arkariane, dojdi prosím pro tu ošetřovatelku, Vivienne. Nemělo by jim být nic zvláštního, ale ať to radši prověří."
"Samozřejmě." Arkarian mizí za dveřmi. Nikdy nebyl rád středem pozornosti a tihle lidé ho nemají příliš v lásce. Možná to trochu souvisí s jeho postavením. Závist je hrozná věc.
Teď budu muset lhát. Nesmím jim říct pravdu, teď ještě ne. Raphael Samuel by se dozvěděl, že víme, že oním zrádcem je on, a mi bychom ztratili důležitý náskok.
"Nevím, co se tady stalo," začínám a cítím, jak se lady Arabella třese. Nesnáší lži, zvláště když jsou špatné. Ale chápe mě. "doufejme, že se odpovědi dozvíme od Raphaela Samuela a Elizabeth. Prozatím vás poprosím o klid."
Lady Devine se neochotně zvedá od bezvládného těla Raphaela Samuela. V sále vládne tíživé a nepříjemné ticho. Všichni jsou zaražení a teď, když z nich opadl počáteční strach, jsou spořádaně potichu. Ale já potřebuji, aby se bavili. Požádal jsem je sice o klid, ale to jsem přece musel. Jednou jedinkrát by neměli poslechnout, potřebuji si promluvit s lady Arabellou.
Do místnosti náhle vstupuje Arkarian s Vivienne po boku. Právě se směje nějakému jejímu vtipu a mladičká léčitelka vypadá velmi potěšeně. Nemohu si nevšimnout, že na Arkarianovi doslova visí pohledem.
Obě náhle dochází, kde jsou, a utichají. Začíná se ozývat rozhořčený šepot, i když nevím, kdo jej vyvolal. Vivienne ke mně roztřeseně přistupuje a snaží se mi dívat do očí. Nakonec jí ale oči stejně sklouzávají k podlaze.
"Omlouvám se, Loriane." Vychází zpoza záplavy světlých vlasů.
"V pořádku, prohlédni prosím Rafaela Samuela a Elizabeth. Snad budeme moudřejší, až zjistíme, co se jim vlastně stalo."
Přikyvuje a sklání se k Elizabeth. Pokládá jí ruce na tváře a zavírá oči. Pravděpodobně pátrá po stopách zranění a snaží se je odstranit. Dar léčení mě odjakživa fascinuje a teď, když vidím Vivienne při práci, mě zase napadá, jak to asi funguje. Umím sem tam vyspravit nějaké to zranění, ale skutečné léčení je pro mě záhadou.
Netrvá dlouho a Vivienne společně s Elizabeth otevírají oči. Léčitelka zanechává omámenou Elizabeth ležet a přesouvá se k Raphaelu Samuelovi. Elizabeth se zmateně rozhlíží kolem sebe a jedinou maličkou skulinkou v její mysli uniká zoufalá myšlenka. Duncan! Je mrtvý! Potom si všímá výrazů ve tvářích okolostojících lidí a vrací se do reality.
Zvedá se do sedu a hned jak spatřuje Vivienne, krčící se nad Raphaelem Samuelem, se po kolenou plazí k nim. Vivienne se na čele tvoří drobná vráska, asi něco nejde tak, jak by mělo. Roztřesenýma rukama trhá jeho košili a pokládá mu ruce na hrudník. Elizabeth ji se vzrůstajícím děsem pozoruje a přisouvá se blíž, aby mu mohla cuchat dlouhé tmavé vlasy. Několik lidí lapá po dechu. To, co se tu děje, je společensky dosti nepřijatelné. Všem je asi jasné, že tato Elizabethina náklonnost nevznikla v posledních dvou minutách jako následek šoku. Je tudíž více než pravděpodobné, že Elizabeth a Raphael Samuel spolu mají nějaký milostný románek. A jak je z Elizabethiny strany vidět, rozhodně nejde jen o letmé vzplanutí. Zajímalo by mě, jestli Elizabeth ví o Lathenii…
Začíná se mi z Raphaela Samuela točit hlava. Má manželku a dvě krásné děti, schází se s Lathenií v mém sídle a k tomu ještě stíhá udržovat vztah s Elizabeth.
"Lady Arabello, nevíte o tom něco?" šeptám a nakláním se k ní blíž. Opět vyvstává onen problém, a sice moje neschopnost udržet si v její přítomnosti chladnou hlavu.
"Vlastně ano. Raphael Samuel pracuje pro Řád z důvodu, který mi není dosud znám. Mysleli jsme si, že miluje Lathenii, ale skutečnost je daleko horší. Zamilovaný blázen rozhodně není tak nebezpečný jako vychytralý a mazaný člen Tribunálu. Nepokládám za pravděpodobné, že by přelstil vaši sestru, ale jistá si tím nejsem. Nevím, co chce, ale doufám, že to nedostane, protože by to pro nás nemuselo být úplně dobré. Ale i Raphael Samuel má svou slabou stránku, ostatně jako všichni," zaráží se a dívá se mi do očí. Zaplavuje mě známá vlna emocí a pocitů, tichého souznění mezi námi dvěma. Najednou chápu ten pohled, jakým se Elizabeth dívala na Raphaela Samuela. Úplně stejný jako ten, který na mě nyní upírá lady Arabella.
"On ji miluje, že ano? Tak, jako já vás?" Polekaně se rozhlíží a pak teprve odpovídá.
"Ano. Arkarian vyslechl jejich rozhovor a řekl mi to. Jistě chápete, že jsem ho musela se situací seznámit, i když mu vlastně bylo vše jasné. Je docela možná, že ví o vašich citech ke mně. Ty mé poznal hned. Je to velmi bystrý člověk a myslím, že by v této záležitosti mohl být užitečný."
Rychle pohlížím směrem k Vivienne a hloučku kolem ní. Spousta lidí jí zvědavě nakukuje přes rameno, nicméně se neodvažují se přiblížit. Vivienne zřejmě ztrácí naději, protože otvírá uslzené a oči a kroutí hlavou.
"Ne!" křičí Elizabeth. "Musíš ho zachránit! Slyšíš? Musíš!" Pevně svírá Viviennino zápěstí a druhou ruku nestahuje z tváře Raphaela Samuela.
"Nevím jak. Je mi líto, slečno, ale jeho tělu noc není a bolesti a nemoci duše já léčit neumím. Buď se z toho dostane sám, nebo zemře. Omlouvám se, ale tak to je, a já vám nechci lhát." Vivienne tedy rozhodně nechodí kolem horké kaše. Zvedá se na nohy a soucitně pohlíží na vzlykající Elizabeth, která má téměř hysterický záchvat. Na nohou se ale nedrží dlouho, protože se jí podlamují kolena a Arkarian rychle přispěchá na pomoc a vede třesoucí se Vivienne pryč. Je na ní vidět, že se už nesmírně těší, až se dostane pryč z dusivého ticha této místnosti, které je rušeno jen hysterickým sténáním Elizabeth.
Celá tato situace je krajně podivná a já netuším, jak ji řešit. Na pomoc přispěchá jako obvykle lady arabella. Přechází k lady Devine a něco jí šeptá. Ta po kratším rozhovoru přikyvuje a mizí
"Prosím, rozejděte se na okamžik. Je potřeba tuto situaci vyřešit co nejrychleji, a tím, že tu budeme stát, ničemu nepomůžeme." Promlouvá a její silný hlas se nese místností. Pro mě zcela nečekaně se místnost začíná vyprazdňovat. Po chvíli zůstáváme uvnitř jen já, lady Arabella a Elizabeth, která se jako klíště drží bezvládného těla Rafaela Samuela.
"Elizabeth, Loriane, pojďte se mnou, prosím." Usmívá se na ni, ale Elizabeth se akorát tiskne ještě úžeji ke svému milenci. Bude nesmírně obtížné ji odsud dostat.
"Ne! Neopustím ho! Je to moje vina, chtěla jsem překonat váš pohled, Loriane. Nesouhlasil s tím, ale nedokázal mi odepřít pomoc. Miluji ho, nemůžu ho tady nechat." Pláče Elizabeth. Dlouhé tmavé vlasy jí padají do obličeje, který je zarudlý a vlhký od pláče. Její přiznání a upřímný výlev mě šokují. Možná je to tím, že mi, stejně jako její matka, přišla vždy spíš chladná a tvrdá. Neznám ji sice moc dlouho, ale nemám pocit, že by brečela každou chvíli. Nikdo takový by nemohl být dvojitý agent.
"Neboj se, Elizabeth. Lady Devine šla pro pomoc, brzy tu budou. Ona zařídí, aby se mu dostalo té nejlepší péče, ale tady nemůžeš zůstat. Lady Victorie určitě přijde, a asi by nebyl dobrý nápad, abyste se vy dvě setkaly. Pojď s námi na chvíli." Lady Arabella jí pokládá ruku na rameno. Elizabeth vybuchuje a odtrhuje se.
"Nesahejte na mě, nerozumíte mi! Nechápete, že ho miluju. Jste stará panna a vždycky budete! Nevíte o lásce nic, vůbec nic! Nenechám ho tu jen tak, on mě potřebuje!" Lady Arabella se stahuje a smutně se usmívá.
"Vím toho o lásce spoustu. Rozumím ti, ale jestli mu chceš pomoci, pojď s námi. Tím, že tě uvidí lady Victorie, jak tady nad ním hystericky pláčeš, tak mu rozhodně nepomůžeš. Ona se to dozví, to se neboj, ale teď by to pro tebe mohlo být obzvlášť nebezpečné. Věř mi, vím, co je to láska." Všímám si, že jí ke mně na chvíli sklouzl pohled. Jen doufám, že si toho Elizabeth nevšimla.
"Omlouvám se. Nedokázala jsem se ovládnout, promiňte mi to." Ozývá se a naposledy Raphaela Samuela líbá na tvář. "Drž se, Duncane," šeptá skoro neslyšně. Zvedá se a nejistými kroky míří ke dveřím. Tiše ji následujeme a vyměňujeme si všeříkající pohled. Kdyby jen Elizabeth tušila…
Vedu obě ženy do své pracovny, jdeme mlčky, každý pohroužen do vlastních myšlenek. Uvnitř ukazuji každé jednu židli. Všímám si, že Elizabeth pošilhává po klíči v mé ruce. Já hloupý! Zapomněl jsem, že pracuje pro Řád a klidně jsem si ji přivedl do pokoje. Rovněž mi na mysli vyvstává vzpomínka, že lady Devine dala Elizabeth schopnost číst myšlenky a schovávám se ještě pečlivěji. Přísahal bych, že jí zajiskřily oči.
"Elizabeth," ozývá se opět lady Arabella. Díky bohu to vypadá, že nebudu muset moc mluvit. Nejspíš bych toho nebyl schopen. "vím, že miluješ Raphaela Samuela. Ale abych ti dokázala pomoci, potřebuji o něm vědět co nejvíce. Co dělá, s kým se stýká, všechno, co víš. Ale pravdu, Elizabeth. Pokud zalžeš, bude to ještě horší."
Elizabeth se kroutí na židli jak žížala na rybářském háčku. "A nemůžu… nemůžu to říct jen vám?" ptá se bázlivě a odmítá odlepit pohled od země. "Totiž… mám zakázáno to říct Lorianovi a nevím, jestli bych to zvládla. Použila na mě nějaké kouzlo."
"Samozřejmě," odcházím do vedlejší místnosti a sedám si za dveře. Je mi jasné, že Elizabeth ví, že budu poslouchat, ale nevadí jí to. Nesmí mi to říct, ale slyšet to můžu. Zajímalo by mě, jestli by mluvila tak ochotně, kdyby jí to zakázal sám Raphael Samuel. Pravděpodobně ne. Je úplně zaslepená láskou k němu, ale rozhodně ne hloupá. Chce mu pomoci, ať to stojí, co to stojí.
Dlouho dřepím u dveří, zatímco Elizabeth hovoří. Nedozvěděl jsem se prakticky nic nového, ale trvá neuvěřitelně dlouho, než konečně utichá. Hned nato slyším vzlyky a slova, kterým nerozumím. Trpělivě čekám za dveřmi. Lady Arabella zanedlouho přichází.
"Nedostala jsem z ní nic moc navíc. Ke konci se úplně sesypala a nedokázala nic říct. Obávám se, že to Latheniino kouzlo je silnější, než si myslela, protože tuším, že to důležité by přišlo až později. Myslím si, že tohle rozhodně nebylo všechno, co Elizabeth. Budeme muset najít cestu, jak to Latheniino kouzlo překonat."
"Anebo dostat z Elizabeth,co nám nechce říct. Obávám se, že tentokrát v tom nemá moje sestra prsty. Raphael Samuel je pořádně prohnaný a nemiloval by hloupou holku. Elizabeth se nás snaží přesvědčit, že nám nic nemůže říct, ale ona nechce. Řekl bych, že Lathenie ve své pýše na nějaká kouzla rozhodně nemyslela." Bez dalšího slova k ní přistupuji a beru ji do náruče. Jsem nesmírně vyčerpaný a z její přítomnosti vždycky získám sílu. Pevně mě objímá a jen chvíli dokážeme vydržet bez polibku. Cuchá mi vlasy a tiskne se ke mně blíž. Kde je zase moje sebeovládání, když ho potřebuji? Ale sám tomu nedokážu zabránit, je to silnější než já. Moje tělo po ní touží a mysl je příliš slabá, aby vzdorovala.
"Loriane! Loriane, jsi tam?" slyším Arkarianův hlas. Ignoruji ho jen chvíli. Nevím, jestli je sám, a tak raději pouštím lady Arabellu, i když to není snadné. Otvírám dveře a Arabella se objevuje těsně za mnou. Cítím, jak jí buší srdce.
"Už jsem se bál, že tu nejsi." Vyhrkává Arkarian. "Dobrý večer, lady Arabello. Loriane, brána je otevřená." Arkarian se na lady Arabellu podivně usmívá, ale většinu pozornosti věnuje mně.
"Kdy?" ptám se.
"Rok 44 před naším letopočtem. Domnívám se, že Lathenie chce nechat naživu Julia Césara. Celý svět by se strašně změnil, kdyby byl César u moci jen o rok déle. Obávám se, že se tam musíme vydat ihned, prý tam už od Lathenie někdo prošel."
"Dobře. Půjdeš?"
"Samozřejmě," tváří se, jako by mu nebylo jasné, že bych po tom vůbec pochyboval.
"Výborně. Vem si s sebou třeba Eamona Blaikea. Měl by ti pomoci." Arkarian se otáčí k odchodu. Myslím si, že po tom, co se stalo se rád vydá do akce.
"Arkariane," ozývá se lady Arbella, "musíte vyhrát. Nezní to moc dobře, ale jistě chápete, jak je to důležité."
"Udělám, co bude v mých silách."
"Dávejte na sebe pozor." Tiskne mu ruku.
"Nebojte se, vím, co dělám. Věřte mi trochu." S těmito slovy odchází.
"Loriane… dobrou noc."
"Dobrou noc, dobře se vyspěte, lady Arabello."
Krátce mě líbá na tvář a odbíhá. S tím sebeovládáním a držením se od ní dál to asi nebude tak žhavé. Obávám se, že je naprosto nemožné ji ignorovat
 


Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 10. června 2011 v 17:59 | Reagovat

:-) Hezký... já bych to nedokázala tak milostně zamotat :-D
A neboj, nezemřeš v šestnátce... to by pak nemělo ani smysl tě tam dávat a já už plány mám ;-)  :-D

2 Liss Liss | Web | 10. června 2011 v 18:04 | Reagovat

:-D  :-D Díky. Obávám se, že z toho za chvíli budu taky zamotaná, ale třeba ne. :-D
V tom případ jsem moc zvědavá :-)

3 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 24. června 2011 v 16:03 | Reagovat

tak tomu hovorím poriadny román! joooo ja som taká zvedavá ako stará baba... ako to dopadne? no ták, kedy plánuješ pokračovanie? -psí pohľad- =D =D =D

4 Liss Liss | Web | 24. června 2011 v 18:43 | Reagovat

jak to dopadne... no ne úplně dobře. :-D ohledně toho pokračování - vážně nevím. uvidím, jak to půjde

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama