Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Jeden zkažený Halloween 1/3

13. července 2011 v 19:07 | Liss |  Harry Potter
Takže. Stylově, den před premiérou druhé části posledního dílu Harryho Pottera, zveřejňuji svou práci na toto téma. Dobu nejspíš poznáte, ale kdyby ne, je to období těsně kolem Voldemortova prvního útoku na Harryho. Upozorňuji, že je to opět můj soukromý pohled na věc a tudíž si to každý můžete představovat jinak. Především nemusíte souhlasit s tím, jak upřednostňuji některé postavy a z některých naopak dělám blbce. Prostě to tak cítím a prosím vás, nekamenujte mě za to.


BYLO 29. ŘÍJNA. Malá rodinka právě prováděla přípravy na Halloween. V oknech jejich útulného domku se vznášeli maličcí roztomilí duchové, na velkém kuchyňském stole vládl ubrus, ze kterého se šklebily ošklivé dýně a roční chlapec se právě nasoukal do převleku, ve kterém vypadal spíše jako pomeranč než dýně.
Maminka mu pomáhala a tatínek je sledoval z prostorné pohovky, která byla do malého domečku možná prostorná až moc. Koutkem oka koukal na večerní zprávy, kterým pozorně naslouchal. Nezdálo se, že by jim hrozilo nějaké přímé nebezpečí - jejich adresu přece znají jen nejbližší přátelé a ti by nikdy nic neřekli jemu. Zatím došlo jen k několika vraždám mudlů na různých místech Británie, ale z míst útoků je zjevné, že je blízko.
Hlasatelka právě začala mluvit o psu, který vyhrál soutěž o nejošklivějšího domácího mazlíčka planety a James Potter polevil v ostražitosti. Nebylo pravděpodobné, že by dali nějakou důležitou zprávu za třínohého a bezokého psa. Divil se, jak si někdo může koupit psa jen proto, že je zdeformovaný.
Posunul si kulaté brýle výš na nos, prohrábl si černé vlasy, které mu trčely na všechny strany a zakřenil se na manželku a syna. Lily se právě nepříliš úspěšně snažila chytit oranžovou kouli, která byla ještě před chvílí jejím synkem. Harry se s chechotem kolébal po obýváku.
Miloval je nade všechno na světě, a proto se zase musel pousmát nad myšlenkou, že Lily vlastně nenáviděl. Je to tak dávno a přece si to pamatoval do každého detailu. Jak si našel každou příležitost, aby se s ní pohádal. Zezačátku z legrace, později s lásky.
Lily se podařilo polapit synka, který upadl a nic neviděl, protože mu do obličejíku spadl velký plyšový list. Lily se posadila vedle manžela se synkem v náručí a smíchem na rtech. James ji políbil, a protože měl dobrou náladu, vzal jí Harryho z náručí a vydal se do ložnice, aby jej uspal.
JAMES SE PROBUDIL DO TMAVÉHO, DEŠTIVÉHO DNE. Pohlédl na manželku, která vedle něj tiše oddychovala, a vzpomněl si na to, jak si uvědomil, že Lily je skutečně jeho, že ji ukradl tomu hlupákovi Srabusovi. Tak krásná, pomyslel si.
Potichu vstal a vydal se do kuchyně udělat snídani. Nejdřív se snažil namíchat Sunar odpovídající hustoty, ale po několika minutách boje, který vyhrál Sunar, uznal, že na toto mu výborná z lektvarů nestačí.
Dal vařit vodu na čaj a namazal sobě i manželce chleba s medem. Počasí bylo příšerné, nicméně náladu mu pokazit nedokázalo. Zaplatil sově, která mu oknem vletěla do kuchyně až na stůl, za Denního Věštce. Když přelétl očima první dvě strany, zjistil, že všechny články na těchto stranách říkají, že se nic neděje, lord Voldemort není žádnou hrozbou, a lidé mohou bez obav sekat trávník. Na straně tři byla v docela malém sloupečku informace o zmizelých kouzelnících a zabitých mudlech.
"Kecy!" odfrknul si James, "kdyby to byla pravda, nemusíme se skrývat!"
Zaslechl šramot z ložnice, a proto vztekle odhodil noviny stranou a čekal, až Lily dojde dolů.
LORD VOLDEMORT SEDĚL V HONOSNÉM SÍDLE JEDNOHO ZE SVÝCH STOUPENCŮ A HLADOVĚ VYČKÁVAL, AŽ DOSTANE NAJÍST.
"Výborně Luciusi, jen ať ten hlupák Argenius vykládá Dennímu Věštci, že se nic neděje. Ne že by se mi líbilo, že mě nazývá pomateným hlupákem, ale pro práci je to nejlepší. To se vám opravdu povedlo. Pro dnešek tě chválím, ale nepolevuj v práci a snažení!"
Lucius Malfoy byl štíhlý, pohledný muž. Měl dlouhé, světlé, skoro bílé vlasy, bledou pleť a chladné šedomodré oči. Většinou se choval hrdě a povýšeně, ale teď seděl vedle svého mistra sklesle a podřízeně. Stejně jako on ale s kručícím žaludkem vyčkával, až jeho žena Narcisa přinese snídani. Nervózně poklepával nohou o zem, protože se v přítomnosti Pána zla cítil nesvůj.
"Ale copak Luciusi, máš za mě strach?" zeptal se chladně Voldemort. Rudé oči mu žhnuly, ze tváře se vytratila většina půvabu, který měl v mládí. Jeho obličej nyní tvořily jen ostré, tvrdé rysy. I na nich však bylo stále něco přitažlivého, i když úplně jiným způsobem. Rty měl stažené v ironickém úšklebku a pozoroval Malfoye, který se třásl jako osika, zatímco si hrál se stříbrnou lžící.
Do místnosti právě vstoupila půvabná žena v drahé šedé noční košili, nesouc na talíři hromadu palačinek. Voldemortovy rysy se při pohledu na hromadu jídla trochu uvolnily. Malfoy pohlédl na manželku s touhou v očích. S touhou po ní a po jídle, které nesla.
Žena položila talíř na stůl a oba muži se na něj hladově podívali. Voldemort koukal s nedůvěrou v očích. Narcisa se posadila na třetí židli u velkého dubového stolu.
"Ehm, Narciso? Copak jsi mi to uvařila?" otázal se Pán zla a píchal do palačinky vidličkou. Takové jídlo nikdy neviděl.
"Palačinky, pane. Jsou výborné, to se Francouzům musí nechat." Odpověděla Narcisa a usmála se.
"Francouzům se nesmí nic nechávat, Cisso." Zamumlal Voldemort a dal si na talíř jeden exemplář. Lucius se hladově pustil do jídla a házel do sebe jedno sousto za druhým. Voldemort na něj chvíli hleděl a když viděl, že se nedusí ani mu není nic jiného, rozhodl se ochutnat. V tu chvíli se domem rozlehl dětský křik
"Omlouvám se, to je Draco. Asi se právě probudil, hned jsem zpátky." Narcisa prudce položila talíř na stůl a zmizela ve zdobených dveřích. Lucius tiše zaúpěl. Nemusel však v přítomnosti Pána zla trpět dlouho.
"Tady se vážně nedá spát." Ozvalo se z druhé strany místnosti. Pomalým krokem se ke stolu blížila ženská postava. Kolem hlavy měla rozházené černé vlasy, oči slepené. Na sobě měla přiléhavou černou košilku, která byla o maličko kratší, než bylo nezbytně nutné.
"Cisso, co tady s tou svou famílií vyvádíš?" zahuhlala a dopotácela se ke stolu. Prudce dosedla a s námahou rozlepila oči. Konečně se podívala, kdo u stolu sedí. Zahlédla Luciuse, jak se cpe palačinkou a odsoudila ho, jako už několikrát, k bídné smrti udušením. Potom si její pozornost vyžádal Voldemort, který seděl nad nenačatou palačinkou, ze které se stále kouřilo. Prohlížel si ji zmateně a toužebně. Tak krásná napadlo ho. Při pohledu na něj se ženě rozbušilo srdce.
"Jé mistře, dobré ráno. Omlouvám se, že jsem si vás nevšimla, ale když žijete v jednom domě tady s Luciusem, přetanete vnímat okolí. Ze zdravotních důvodů. Co vás sem přivádí?" přisunula si židli blíž k němu a naklonila se nad stůl. Snažila se mu tím dát najevo, že její zájem o Voldemorta není jen z hlediska "pracovního."
"Dobré ráno, Belatrix. Dlouho jsem tě neviděl, jak se máš? Asi se teď pár dní zdržím u tvé sestry v tomto skromném domečku. Podařilo se mi totiž vypátrat toho kluka," Belatrix hltala každé Voldemortovo slovo, a proto si všimla, že na ni na konci věty mrknul.
Malfoy o té věštbě neví! Napadlo Belatrix . Zašklebila se na svého švagra, aby mu jasně ukázala, kdo je tady politicky důležitější.
"Mám se dobře, děkuji."usmála se na Voldemorta. Přitáhla si židli ještě blíž, takže to už značně přerušovalo meze slušné konverzace. "Máte nějaké nové informace?" dodala šeptem.
"Ano. Ale musíš počkat, před tímhle moulou to nebudeme rozebírat. Řeknu ti to později." Odvětil tajemně a chvílemi se Belatrix díval jinam, než do očí.
No prosím! Pomyslel si Lucius, sotva se objeví, přestanu být jakkoli důležitý. Ona je středem jeho pozornosti, i kdybych tu začal na stole tančit kankán. Člověk se může snažit, jak chce, může pracovat jako kůň, ale i on je muž, ať už jakkoli krutý, a holt neodolá Bellinu výstřihu. To má ta ženská vyšší společenské postavení jen proto, že je Pánu zla příjemný pohled na její dekolt?
Narcisa se po několika zamilovaných pohledech, které na sebe vrhali Voldemort s Belatrix, vrátila. V náručí nesla malého chlapce s bílými vlásky a šedozelenýma očima. Draco Malfoy. Voldemort se donutil ochutnat palačinku a zjistil, že mu celkem chutná.
Snídali tiše, jen Draco občas vydal nějaký nejasný zvuk. Belatrix co chvíli pohlédla na Luciuse a uchichtla se. Najednou se ozvala ohlušující rána a nedaleko krbu se objevil malý podsaditý muž s krysím obličejem.
"Můj pane," ozvalo se zjevení u krbu. Mělo nepříjemný, pisklavý hlas a cítit nebylo zrovna po fialkách.
"Omlouvám se, jestli ruším. Můžu přijít jindy, jestli chcete." A skutečně vypadal, že by nejradši zmizel. Voldemort netušil, že za to může Belatrix, která se na jeho sluhu ošklivě mračila.
"To je v pořádku, Červíčku, posaď se. Narcisa má jistě nějakou tu palačinku navíc, viď Cisso? Jedl jsi někdy palačinky, Červíčku?"
"Ehm ne. To je něco z králíka, ne?" zeptal se Čevíček nesměle.
"No, ne tak docela," řekla Cissa a položila před Červíčka talíř. Nevypadala sice, že by měla bůhví jakou radost, že se jí Červíček usadí na židli, ale co měla dělat.
"Doufám, že pro mě máš dobré zprávy, protože jinak by ses tu vůbec neměl objevovat." Varoval Voldemort. Všiml si, že se Červíček na židli trochu posunul, takže vypadal ještě menší. Navzdory tomu sebejistě odpověděl.
"Samozřejmě, můj pane, jinak bych vás neobtěžoval. Zjistil jsem jejich adresu přes Siriuse Blacka. Stačilo jen tvrdit, že chci Potterovy navštívit a on mi ochotně sdělil jejich adresu i bezpečnostní opatření. Nic to nebylo." Spustil Červíček a malá očka mu zazářila radostí. Ačkoli tvrdil, že vlastně nic neudělal, bylo očividné, že čekal, až ho Voldemolrt pochválí.
Ten to moc dobře a věděl, nicméně se na Červíčka ani nepodíval. Belatrix se zavrtěla vzrušením. Zdálo se, že co nevidět bude moct vypadnout ze sestřina domu a udělat něco pro svého milovaného pána.
V DOMĚ POTTEROVÝCH SE ROZEZNĚL ZVONEK. Harry byl okamžitě na nohou; cítil, že se blíží nová zábava. Lily položila na stůl knihu a James se neohrabaně zvedl z pohovky, na které ještě před chvílí spal.
"To bude Sirius," zahuhlal a vydal se ke dveřím. Otevřel a jeho domněnka se potvrdila, když do domu vpadl sympatický mladý muž s dlouhými černými vlasy, živýma očima a úsměvem na tváři. Pozdravil Jamese a rychle se vydal k Lily a Harrymu, aby je pozdravil.
"Čau prcku," pocuchal Harrymu vlásky, "ahoj Lily. Jak se máte?" Okamžitě si posadil Harryho na klín a ten se začal probírat jeho hustými kadeřemi.
"Dáš si něco k pití?" zeptal se James přítele.
"Ne, díky, před chvílí jsem byl ještě u Batyldy. Ale mám celkem hlad, ty její domácí sušenky jsem raději odmítl." Odvětil Sirius a James zmizel v kuchyni.
Lily začala Siriuse bombardovat otázkami, koneckonců se dlouho neviděli. Ze začátku to byly formální otázky typu: "Jak žiješ?", ale později zvážněli a začali jako už po milionkráté řešit otázky Řádu a boje proti Voldemortovi. James po chvíli přišel s tácem se třemi tlustými chleby.
"Siriusi, doufám, že zítra s Petrem a Remusem přijdete, Harry má úžasnou masku." Řekl James.
"No pokud zaručíš, aby Lily navařila dostatek jídla, tak určitě přijdeme!" zazubil se Sirius.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama