Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Jeden zkažený Halloween 2/3

13. července 2011 v 19:08 | Liss |  Harry Potter
Teď musíš sníst dvě kila třešní a zapít to mlíkem a teprve potom můžeš číst dál aneb jak udržet čtenáře v napětí. Dělám si srandu a kdybyste to udělali, nesvádějte to na mě!!!


"TAK POVÍDEJ, ČERVÍČKU," VYZVAL VOLDEMORT SVÉHO POSKOKA.
"Ale co ona tu dělá?" naježil se Červíček a ukázal na Belatrix, která na něj ukázala sprosté gesto.
"Ona tu zůstane," řekla Voldemort chladně, "má mnohem víc informací a vyšší cenu, než všichni Smrtijedi dohromady. A kromě toho je jediná, kdo se mě nebojí, což ty zřejmě nedokážeš pochopit." Belatrix se zavrtěla štěstím a ošklivě se na Červíčka zašklebila.
"No, tak abych začal, hmm… Potterovi bydlí v Godrikově dole…"
"Já to věděl!" skočil mu Voldemort do řeči.
"Jejich dům je malý, dvoupatrový, na konci ulice, kde bydlí Batylda Bagshotová."
"Výborně, výborně, tam to znám. Strážcem Fideliova zaklínadla je nejspíš Potter, nemýlím - li se." Červíček mlčel, protože jestli se něčemu ve službě Pána zla něco naučil, tak být zticha, když Voldemort mluví sám se sebou.
"Jak se do toho domu dostanu, aniž bych se musel namáhat?" zeptal se a tentokrát byla jeho otázka skutečně určená Červíčkovi. Ten se zavrtěl a ušklíbl se na Belatrix, aby jí ukázal svou důležitost. Okázale ho ignorovala.
"Black říká, že musíte vzít za kliku na brance a vytáhnout ji nahoru. Začne se otvírat, ale musíte použít Ševelissimo, protože branka vrže. Pak následuje ta příjemná část s duchem, kterému musíte slovo od slova říct: ´Propusť mne dovnitř, neb nemám zlé úmysly. Propusť mne dovnitř, neb Potterovy chci navštívit. A mělo by vás to pustit. U dveří leží květináč, pod kterým je klíč. Prý pro případ ohrožení. Ale Black říká, že návštěvy zvoní, tak bych to možná zkusil tak, protože bůh ví, jaká jsou na tom klíči opatření. V žádným případě nepoužívejte kouzlo Allohomora, protože byste ztratil výhodu překvapení. No, a to je asi všechno." Zakončil Červíček svou řeč.
"Výborně, občas přece jen můžeš být užitečný, Červíčku."
"Děkuji, pane." Řekl Služebník a klaněl se tak hluboko, že to vypadalo, že se nosem dotýká země. Belatrix odolala pokušení ho kopnout.
"Nechci zpochybňovat tvou inteligenci, ale jsi si jistý, že ta formule, kterou máme odříkat tomu duchovi, zní přesně tak, jak jsi řekl?" Usmála se naoko.
"Samozřejmě. Možná jsem hloupý, ale paměť mám dobrou." Odsekl Červíček a dychtivě, v očekávání dalších úkolů, se otočil na Voldemorta.
"Můžeš jít, my už to s Bellou nějak vyřešíme." Řekl Pán zla a už se na svého poskoka ani nepodíval. Když Peter zjistil, že tady už se mu dostane maximálně posměchu, zmizel z místnosti. Jakmile byl pryč, přisedla si Belatrix k Voldemortovi a promluvila.
"Pane, jestli budete chtít nějakou pomoc, tak já…"
"Já vím, Bello, jsi nejspíš jediná, kdo by za mě opravdu položil život. Ale tohle musím zvládnout sám. Ale co by řekl tvůj manžel na to, že se se mnou snažíš flirtovat?" Voldemort se odmlčel a na chvíli mu ve tváři bleskl jeho ladický půvab.
"Rodolphus je v Azkabanu. Byl tak hloupý, že se nechal chytit. Taky prohlásil, že vám sloužil jen proto, že se vás, a taky mě, bojí. Nemám s ním už nic společného." Belatrix mluvila klidně, ale v očích jí plály ohýnky.
"Já vím, Bello," pousmál se Voldemort, "Ale jestli se nepletu, máš s ním společné příjmení." Škádlil ji. Belatrix neměla ráda, když si z ní někdo utahuje. Ale na Voldemorta se zlobit nedokázala. Milovala ho, a bylo jí jasné, že on to nemyslí vážně. Že si s ní hraje, stejně jako ona s ním.
"Ale pane!" vykřikla, otočila se k němu zády a založila si ruce na prsou. Dělala, že je uražená, ale ve skutečnosti měla co dělat, aby se nezačala smát.
"Ale Bello, já to tak přece nemysle." Řekl a objal ji kolem pasu.
"Ale myslel, já se teď urazím a už s váma nepromluvím. Navíc, co by mi mělo záležet na tom, jestli si myslíte, že miluju svýho manžela. Já můžu být hlavně ráda, že mě nechcete zabít." Prohlásila a dál koukala do zdi.
"Ale já to přece řekl jen tak." Jelikož jí neviděl do tváře, měl strach, že je na něj opravdu naštvaná. A to určitě nechtěl.
"Já vím," řekla a přetočila se mu v náručí tak, aby mu viděla do obličeje. Jenom slepý by si nevšiml touhy, kterou oba cítili.
"Tak jak to provedeme s těma Potterovýma?" zeptal se jí.
"Myslím, že na plány bude čas později." Řekla Belatrix a natáhla se k Voldemortovi. Dlouho chvíli se jen opatrně líbali, to však stačilo k tomu, aby se jejich těla rozvlnila touhou, vášeň je spalovala a brzy na Potterovy zapomněli.
"LILY, VSTÁVEJ, UŽ JE SKORO POLEDNE!" BUDIL JAMES SVOJI MANŽELKU. Už dobré dvě hodiny si hrál s Harrym a začalo ho to unavovat. Samozřejmě nebylo poledne, ale James potřeboval, aby se Lily vyhrabala z postele brzo. Věděl, že ji tím dost vyděsí, ale na druhou stranu to třeba ukončí jeho utrpení v podobě Člověče, nezlob se s kostkou, která Jamesovi kdoví proč házela jen jedničky. Lily otevřela oči a mrskla po Jamesovi polštář.
"Je minuta po deváté!" rozčilovala se, "Proč mě strašíš?"
"Ale miláčku, nemůžeš strávit tolik času svého života spánkem," prohlásil James, "kromě toho jsi chtěla vařit."
"A to je důvod, proč tvrdíš v devět, že je poledne?"
"Já neříkal, že je poledne, ale skoro poledne. To je rozdíl."
"Jsi hrozný, Jamesi Pottere!" křikla Lily a hrabala se z postele. Došla dolů do kuchyně, udělala si snídani a sledovala Jamese a harryho, jak hrají ono slavné Člověče, nezlob se s očarovanou kostkou. Lily se usmála, když zjistila, že její kouzlo na očarování obyčejné hrací kostky funguje. James měl právě nakročeno ke čtvrté prohře.
"Ale Harry, nemůžeš pořád jen vyhrávat, to s tebou nikdo nebude chtít hrát." Rozčiloval se James a Lily se tiše uchichtla.
"Co bude vlastně k obědu?" zeptal se James, zatímco mu Harry vyhazoval další figurku.
"Nech se překvapit," odvětila Lily a vytáhla ze skříně velký hrnec.
"BELLO, VSTÁVEJ!" ŠEPTL VOLDEMORT. Belatrix mu spala v náručí, její dlouhé vlasy ho šimraly na hrudi, a ani jeden z nich nevypadal, že by to chtěl nějak měnit. Ale byla tu ta pracovní povinnost s tím Potterovic spratkem.
"Už? Ale mně se nechce!" zívla Belatrix.
"Dobré ráno, miláčku," řekl Voldemort a pohladil ji po tváři.
"Co tu vlastně dělám?" zeptala se a přemýšlela, jestli někdo ví, že má s Voldemortem vztah milostného charakteru.
"Ty si to nepamatuješ? Bylo to krásný! Já na to teda rozhodně nezapomenu." Prohlásil.
"Ale jasně, že si to pamatuju," zasmála se a otočila se, " ale jestli se nepletu, musíme dneska překazit Potteorvým oslavu Halloweenu."
"Ty musíš pořád myslet prakticky!" zlobil se a hrál si s pramínky jejích vlasů.
"Promiň, tak jindy,"
A začali se zase oddávat polibkům.
"JE MI LÍTO, ALE UŽ VÁŽNĚ MUSÍM JÍT," ŘEKL SIRIUS A ZVEDAL SE ZE SEDAČKY, "NAVÍC TO BUDU MUSET VZÍT PŘES NEMOCNICI, ABY MI VYPUMPOVALI ŽALUDEK, JINAK PRASKNU!"
"Já už taky půjdu," řekl Remus Lupin a podal Lily malého Harryho.
"Tak zatím," rozloučil se Sirius, políbil Lily na obě tváře a objal se s Jamesem.
"Brzy se zase uvidíme," řekl Lupin a zamával Harrymu na pozdrav.
Vyšel za Siriusem do tmy a zabouchl za sebou dveře. Kousek šli mlčky, když vtom Sirius prudce zastavil a rozhlížel se kolem.
"Slyšels to taky?" sykl na Remuse.
Lupin tiše přikývl a jako na povel rychle vytáhly hůlky. V nedalekém křoví se hýbalo několik větviček. Nějaké malé zvíře - snad krysa - pobíhalo mezi listy. Muži se odvrátili, a jakmile došli k tlustému stromu na návsi, mávli hůlkami a zmizeli.
"PANE, BLACK S LUPINEM UŽ ODEŠLI A POTTEROVI SE CHYSTAJÍ SPÁT," VYHRKL ČERVÍČEK SOTVA SE OBJEVIL V MALFOYOVIC OBÝVÁKU.
"Červíčku, kde jsi nechal dobré vychování? Nevidíš, že zrovna hrajeme šachy?" Voldemort promluvil, aniž se na svého sluhu podíval, a posunul střelce o dvě pole.
"Omlouvám se. Měl jsem dojem, že by vás to mohlo zajímat," urazil se Červíček a nepřestával okázale hledět na Belatrixin příliš odhalený hrudník.
"Ale jistě, že mě to zajímá," řekl Voldemort nezaujatě a zamračil se, jelikož ať přemýšlel, jak přemýšlel, nedokázal zabránit dvoutahovému matu. "ale mohl jsi třeba pozdravit."
"Tak to se omlouvám. Byl jsem rozrušený a nedošlo mi, že je tady s námi dáma." Ušklíbl se na Belatrix, jako by nemohl uvěřit, že o ní řekl něco takového. "Smím se pouze zeptat, proč hrajete mudlovské šachy?"
"Chtěli jsme vědět, co na tom ti mudlové mají." Odvětila Belatrix. Posunula dámu přes celou šachovnici a oznámila: "Mat."
"Nechci nijak odporovat, ale měl jsem dojem, že šachy jsou dosti nudné i s oživlými figurkami, natož pak s těmahle nepohyblivýma kusama dřeva."
"Ano, tento názor sdílí spousta zabedněnců, kteří neumí mluvit slušně. Ve skutečnosti je to velice zajímavá hra." Oponovala mu Belatrix a zubila se na Voldemorta, který nevěřícně hleděl na šachovnici.
"No dovol! Ty…" začal Červíček.
Nikdo se už nedozví, co chtěl Červíček Belatrix říct, protože ho Voldemort přerušil hlasitým: "Buď zticha!"
Červíček se zatvářil vzdorovitě a loupl po Belatrix nenávistným pohledem. Ta mu odpověděla zlomyslným úšklebkem a narovnala se.
"Je čas vyrazit. Promiň, miláčku, ale tohle musím zvládnout sám, přece jen to má být můj nepřítel." Ušklíbl se úplně stejně jako Belatrix a Červíček se zachvěl. Bál se. Belatrix byla dost nebezpečná i bez té Voldemortovy hloupé zamilovanosti. Radši tiše zmizel.
"Do půlnoci jsem doma," řekl Voldemort a políbil belatrix na obě tváře.
"JSEM TAK UNAVENÁ, ŽE SKORO NEVIDÍM!" PROHLÁSILA LILY A PRAŠTILA SEBOU DO POSTELE.
"Vidět nepotřebuješ," šeptl James, otočil se a překonal tak vzdálenost, jež je dělila.
"To jistě ne, protože za chvíli usnu. Takže mě laskavě nech na pokoji, Jamesi Pottere!" řekla Lily. Navzdory svému prohlášení si začala hrát s Jamesovým trikem.
"Nech si ty řeči, Potterová! Chceš mě, vidím to na tobě, tak se přestaň vzpouzet."
"To je sexuální obtěžování. Okamžitě mě nech na pokoji!" smála se Lily.
"Ale Lily. Nejbližší mudlovská policejní stanice je odtud zhruba padesát kilometrů, telefon má ustřižené dráty, protože jsi zase nedávala pozor, co dělá tvůj syn, a hůlku máš na nočním stolku. Nemáš šanci."
Náhle se domem rozezněl zvonek. Malý Harry spal jako zabitý a ani tak hlasitý zvuk ho nemohl vyrušit ze snů. Lily nejednou uvažovala, jestli ho nevezme na ušní.
"Vidíš, někdo mě přišel zachránit," řekla Lily a zapínala si knofíčky na pyžamu, "kdo to může být?"
James se vydal otevřít, když vtom se domem rozlehlo další zazvonění.
"To je ale spěchu v takovou noční hodinu." Mrmlal James. Cestou si vzal hůlku a vlastně ani nevěděl proč.
Blížil se ke dveřím v domnění, že za nimi stojí Sirius, aby si z něj vystřelil. Namířil proto hůlku na dveře tak, aby mohl na Siriuse použít nějaké ze svých oblíbených kouzel, kterými na škole týral Srabuse Severuse Snapea.
Člověk venku byl ale rychlejší a nejspíš ho už nebavilo čekat, a tak použil klíč zpod květináče. To Jamese utvrdilo v názoru, že za dveřmi stojí jeho přítel, protože kdo by věděl, jak se chovat. Zámek zachřestil a dveře se začaly pomalu otvírat. James stál se hůlkou připravenou a jednou nebo dvakrát se otřásl chladem, který do místnosti proudil.
Náhle se dveře prudce otevřely. James neváhal ani vteřinu a křikl: "Expelliarmus!"
Kouzlo však osobu v černém plášti minulo a James náhle pochopil, že jí rozhodně není jeho přítel, neboť si byl jist, že Sirius vypil poměrně dost alkoholu a rozhodně by potom neměl tak rychlé reakce. Lily vykřikla, čímž probudila Harryho.
"Lily, schovejte se! Nevím, kdo to je, ale rozhodně nám nenese noviny! Pokusím se ho chvíli zdržet, ale pospěš si!" křičel James. Jeho prohlášení však nebylo pravdivé. Moc dobře věděl, s kým má tu čest. Nechtěl o tom mluvit, i když si byl vědom, že Lily uhodla, kdo se skrývá v jejich domě. Našel je a teď stojí v jejich předsíni. Lord Voldemort
James mezitím skvěle uhýbal voldemortovým kletbám a snažil se ho, již méně úspěšně, odzbrojit nebo omráčit. Voldemort se svého soka neúnavně snažil zabít a rozbíjel při tom všemožné vybavení domácnosti.
Bojovali na život a na smrt, ale James cítil stále větší únavu. Voldemort nebyl nejobávanějším černokněžníkem všech dob pro nic za nic. Harryho pláč mu však připomněl, že nebojuje jen o svůj život.
Ale jeden zelený paprsek si přece jen našel cestu k jeho hrudi a James padl s posledním výkřikem.
V tu chvíli ustal pláč z vrchního patra domu. Voldemort lhostejně překročil Jamesovo tělo a přešel ke schodišti. Lily se zoufale snažil zahradit vchod do ložnice vším, co jí zrovna přišlo pod ruku. Harry ji pobaveně sledoval, myslel si nejspíš, že jde o nějakou hru.
Zakuklenec kouzlem rozmetal skříň na kusy a už stál před ženou, která roztáhla paže, aby se nedostal k dítěti, které sledovalo výjev před sebou s notnou dávkou smíchu.
"nech Harryho na pokoji!" křikla Lily rozhodně, "vem si mě. Já ti musím stačit:"
"Ale, ale. Jsi stejně statečná jako tvůj manžel. Ach ano, bude ho škoda. Pokud se nemýlím, je to čistokrevný čaroděj a velmi nadějný bystrozor. Ty jsi sice z milovské rodiny, ale to nevadí, prý jsi opravdu výborná čarodějka. Bude z tebe jedna z nejlepších v mém novém světě. Tak mi dej to, pro co jsem přišel, a nechám tě jít. Když neustoupíš, zemřete oba."
"Ne, prosím! Harryho ne!" prosila Lily.
Voldemort se chladně zasmál a prohlásil: "Ale kdepak, milá Lily., jmenuješ se tak, že ano? Já jsem přišel pro toho kluka. Je mi jedno, koho vezmu s sebou, ale on to nepřežije. Máš jen dvě možnosti - buď mi dáš toho kluka a můžeš jít, nebo zabiju nejprve jeho a potom i tebe, aby ses na to musela dívat. Tak si vyber."
"Ne, prosím, vem si mě. Nech Harryho žít!"
"To by stačilo! Avada Kedavra!" křikl chladný hlas a Lily se s jekotem svezla k zemi.
 


Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 13. července 2011 v 21:21 | Reagovat

Néééééééé :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama