Nikdy nevíš, kde se objevíš, a proto ses nějakým způsobem objevil tady, milý čtenáři. Ať už ses tu objevil zcela vědomě nebo spíš náhodně, doufám, že se ti tu bude líbit, a že se třeba i vrátíš. Každopádně bych prosila nekopírovat žádné články, ať už se jedná o obrázky, fotky, povídky nebo recenze knih. Je to všechno z mé hlavy a nepotřebuju, aby na světě byl někdo stejný. V poslední řadě bych vás chtěla požádat, abyste zanechali komentář, třeba i kritický.
Děkuju.
Ať zůstanou vaše meče ostré, ať vás doprovází štěstěna a žijte dlouho a blaze!

Společnost

27. září 2011 v 22:08 | Liss |  jednodílné povídky bez bližšího určení
Nový týden!
Všem se omlouvám, že jsem se neozývala, ale nebyl čas. Pracuju na té opravě Zakázaného výletu a taky - připravte si šampus - novou kapitolu Strážců. No a na zkrácení čekání (a taky abych měla komentáře, na které bych reagovala :DDD) tu máte povídku na téma týdne. Není to drabble jako obvykle, protože mě to nějak chytlo a chtěla jsem to trochu rozvést. Není tak dlouhá jako obvykle, ale považte, že to mělo být drabble a buďte rádi za tohle. :DD

Na několika místech Země se naráz rozjely počítače. Všechno bylo důkladně promyšleno a propočítáno, každá sekunda navíc znamenala smrt. U každého úředníka, skloněného nad monitorem, stál jeden nájemný zabiják. Vypadali úplně bez výrazu a zdánlivě se tvářili, že nedávají pozor, co se kolem nich děje, ale Glocky za jejich pasy byly připraveny okamžitě vystřelit. Jediné zakolísání, jediný špatný klik a výsledek dvacetileté práce by byl úplně v troskách. Zaměstnanci byli na tuto situaci školeni dva roky. Nemohlo se stát, že by jeden udělal chybu nebo nestíhal ostatní. Všechno bylo precizní.
Korporace Rieddel/Sprigner zaměstnávala desetitisíce zaměstnanců, mužů, žen, starých, mladých a měla na světě přes pět set poboček.
Adrian Rieddel byl čtyčicetiletý ctižádostivý muž s pronikavýma šedýma očima a úzkým tmavým knírkem. Šel si tvrdě za svým a neodpouštěl nikomu žádná pochybení. Pro svou práci žil, ale rozhodně pro ni nehodlal umřít dřív, než bylo nutné. A už vůbec kvůli ní nechtěl skončit ve vězení. Frederick Sprigner byl Rieddlův švagr. Bylo mu třicetdva let a nebýt nehody, která se mu stala v dětství, byl by velice pohledný. Hnědé vlasy nosil rozpuštěné, aby aspoň částečně skryly jizvu, která se mu táhla od koutku levého oka až k bradě. Rieddlova sestra Coral zbožňovala muže s jizvami, a tak se Frederick s Adrianem seznámili.
Rieddel potřeboval parťáka pro svůj projekt. Pracoval na něm už na vysoké škole a měl dojem, že ho zvládne sám. Nakonec se ukázalo, že nezvládne, ale nechtěl do toho zatahovat ani jednu ze svých čtyř sester. Proto mu přišlo jako geniální nápad spolčit se s manželem nejmladší z nich, protože byl ze všech švagrů nejchytřejší a sdílel jeho ideály. Ti dva vytvořili dokonale prosperující firmu, jejíž krycím posláním byla výroba počítačových her. Zaměstnávala největší odborníky na počítače, informatiku a vše s tím spojené. Každý rok uvedla na trh aspoň dvě nové hry, které vždy dalece převyšovaly všechny, které do té doby vznikly. Dokázali vytvořit dokonalou 3D simulaci, postava byla tak skvěle volitelná, že bylo možné vytvořit si svou vysněnou postavu se všemi jejími klady a zápory. Mapy her byly dokonale zpracované, pokaždé jiné a stále překvapující. Žádná hra nebyla stejná, jako ta předtím, vznikal nespočet protivníků, zbraní i pomůcek. Se hrami značky Rieddel/Springer si hráli i dospělí a bylo evidováno přes tisíc případů totální závislosti na nich.
Člověk by si řekl, že tohle musí oběma miliardářům stačit ke štěstí. Z peněz, které měli, mohli spokojeně žít do konce života. Nikdo nechápal, proč se produkce her ještě stupňovala. Všechny ostatní firmy dávno zkrachovaly a jestli se držely, tak jen díky náhodě. Veškeré akcie korporace Rieddel/Springer vlastnili oba švagři, Adrian 60 procent, Frederick 40. Neprodali by ani miliontinu svého majetku, protože by to znamenalo, že musí sdělit své plány ještě někomu dalšímu, a to neměli zapotřebí.
O tom, co bylo skutečným posláním jejich firmy vědělo jen velmi málo lidí, tedy ti, které k jeho naplnění potřebovali. Adrian na tom plánu a hlavně jeho realizaci pracoval přes dvacet let. A teď se to mělo stát. To, na co čekal už dob svého mládí. Fázi 1 měl úspěšně za sebou. Podařilo se mu zlikvidovatvšechny firmy na počítačové hry. Všechno šlo mnohem lépe, než očekával, takže se mohli pustit do fáze 2, která právě nastala.
Na tisíci počítačů na světě začaly procesory počítat stejnou rovnici. Pomocí všeliajkých čipů a kódů, která sbíral přes patnáctlet, se Rieddelovi podařilo zablokovat všechny herní soubory na světě. Ani ta nejmizernější hra na mobilu nebyla ušetřena. V jediné sekundě zmizely ze světa všechny elektronické hry. Počítače ve všech pobočkách firmy Rieddel/Springer vyplivly stejnou větu, i když v nespočtu jazyků.
OPERACE ÚSPĚŠNĚ DOKONČENA.
Všem lidem, kteří obsluhovali dané počítače, spadl kámen ze srdce a začali si vzájemně gratulovat. Úlevné vzdechy zněly všude kolem, ale Rieddel ani Springer nehnuli ani brvou. Brali svůj úkol jako poslání, kterým zlepšují svět. Tentokrát ho osvobodili od zla s názvem počítačové hry, ale v jejich geniálních mozcích se už rýsovaly další plány.
Společnost Rieddel/Springer osvobozovala Zemi od přežitků moderní doby.
"Facebook," řekl do ticha Springer a Rieddel tiše přikývl.
 


Komentáře

1 Vanie Vanie | Web | 28. září 2011 v 9:27 | Reagovat

U příběhu "přežila jsem" rozhodně nepíšu z vlastní zkušenosti. Celé je to jen moje fantazie a představivost :) Děkuju za komentář

2 ostrimoci ostrimoci | E-mail | Web | 28. září 2011 v 9:41 | Reagovat

Wow, poslední řádek ----Facebook :D To bych nečekala! :)
Tohle se ti povedlo a myslím, že kdyby  Frederick nebyl zadaný, kašlat na jizvu (protože ty jsou někdy hoooodně přitažlivé, co nadělám peníze a chytrost mají prostě přednost :P) a hned bych si ho někde odchytla.
Ne fakt, prostředí počítačů, dva chlápci, kteří v tom umí chodit a plán na ovládnutí herního průmyslu po celém světě... BRAVO :D

3 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 28. září 2011 v 15:37 | Reagovat

tleskam. toť sa vážne podarilo =D ovládnutie herného priemyslu... kde ty na to chodíš? *nechápavo krúti hlavou a ticho závidí*

4 Liss Liss | Web | 28. září 2011 v 16:55 | Reagovat

[2]: Děkuju moc. To víš no, já prostě překvapuju... a Freda by sis určitě neodchytla, protože bych to nejdřív udělala já :-D

[3]: děkuju. vlastně ani nevím, kam na to chodím. Možná za to může moje cesta z hodiny TV zpět do školy, když jsem celou dobu poslouchala kluky, jak se o hrách baví :-)

5 ostrimoci ostrimoci | E-mail | Web | 28. září 2011 v 17:06 | Reagovat

[4]: Nebuď si tak jistá :D

6 Liss Liss | Web | 28. září 2011 v 17:27 | Reagovat

[5]: no to si jsem jistá! vsadíš se? :-D

7 ostrimoci ostrimoci | E-mail | Web | 28. září 2011 v 18:16 | Reagovat

[6]: o co o co? :D :P

8 Liss Liss | Web | 28. září 2011 v 18:19 | Reagovat

[7]: nevím, vymysli něco ty :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama